Ženská poezie na Totemu

Byl jsem upozorněn, že v mém minulém výběru chybí zástupkyně ženského pohlaví, a tak jsem se tentokrát zaměřil pouze na ně. Vybral jsem šest autorek, které mají (krom těch základních věcí) společné i to, že na Totemu působí již delší dobu a že jde o autorky nejlépe hodnocené. Na druhou stranu jejich přístup k tvorbě se v mnohém liší. Ilustrace k vybraným básničkám spáchala kalais, taktéž žena. Jednotlivé autorky jsem poprosil o zaslání pár řádků o sobě a vlastní komentář jsem si nakonec odpustil, neb se mi (kromě mnoha důležitých věcí) zoufale nedostávalo času.

Nerad bych cokoli zobecňoval, už to, zda má ženská poezie vůbec nějaká poznávací znamení, kterými se liší od té mužské, je dosti diskutabilní. Psát, že je ženská poezie spíše inzitní a citově zaměřená, by bylo poněkud předsudečné. Ženská poezie je poezie jako každá jiná a záleží především na autorce samotné, v jakém proudu se smočí.

ZIRAEL

Anna Cermanová, narozena roku 1983 v Praze, kde strávila dětství a pubertu. Doznívající adolescenci si odbývá v Brně, kde druhým rokem studuje obor Český jazyk a literatura. V zimě roku 1999 objevila zcela náhodou Totem a tím i poezii. Další roky jí zabralo psaní a čtení, v literatuře vedle poezie konzumovala i prózu. V minulém roce přenechala tvorbu poezie povolanějím a pustila se do psaní povídek. Její úsilí se zatím zúročilo v povídkovém souboru "Zabij mě líp" (Listen, 2005), kde publikovala povídku Mezijezeří.
Někdy přispívá recenzemi do Literárních novin.
Miluje knihy, dobré víno, Prahu a historická města vůbec, a je v zásadě - když to tak po sobě čte - pěkná konzerva.

Portrét intelektuála svého věku   kopyta na dosah dnes jen bez postroje opilec nepostoje palcem objedná z bufetů rozmarník k pannám za okny se sklání když se při svlékání hladí ode dna                 ať ne o vánocích  staví se schválně pod jmelí                 svetříci nesmělí              pod dlaní houpnou                   kopyta odbyta     postroje nasazuje- denní                     Beatrice není           a básníci ? hloupnou

Živelná     potopa v hlavě když omýváš mé břehy   poušť v očích v lese lesení   moréna v klíně když protaji se sněhy   ze sopek láva ze mě třesení

Nahým a mokrým dovnitř/ Bilance   veliké zvíře samoty ulehlo k prahu na vyležené místo bude hořet léto, řekl on, zase se budou věšet plátna mezi třešní a cípem střechy, chceš - ptal se - být celý život ? vyrovnání je hned za zápěstím kopce                      hned za ohlédnutím slyšíš ? veliké zvíře samoty je zakryté plátnem a nedýchá

KELLY

 Narozená v roce, kdy lidstvo začalo pobíhat po Měsíci. Znamení Střelce (i když na Zvěrokruhy přece nevěříme).
Mám Bubenečské občanství, kousek od Šakalích let.
Živím se hlavou, ovšem ve hvězdách - většinu pracovní doby prosedím u programu jménem COMET.
Píšu, protože jednou Martin plácl, abych to zkusila.
Totem mě naučil především kouřit.
Na závěr bych chtěla poděkovat kolektivu restaurace U pana Pětníka za vzornou obsluhu.

VEČER NANEČISTO   Možná je to jen půjčenej čas kde jsme se sešli jak v čekárně na jiný lovy beze zbraní A zatím tenhle lokál Prosím, nepřestávej řekni i to, co třeba nechci slyšet mám hlad po hláskách co někdo dýchá pro mě   Ve který hospodě asi sedí Dneska večer ho nehledám protože máš něco z jeho očí Jen přes ty sklenice už nevidím V tomhle vypůjčeným světě mám strach praštit do zrcadla aby se mi hlava nerozlítla na několik návodů k použití samoty (všechno co řeknu bude nakonec použito proti mně) Dnešní večer je mi moc malej Dnešní noc je mi trochu velká Dnešní noc ti dám

blues horkého klína   Podzim jsem vyhrála v loterii Nepíšu, nespím, nedopíjím příběhy rozlité…   Hodiny napouštím praskavým časem Včerejšek olysal, zítřek je pasé noc hrabe kopytem   Zkovám tě já, ale osedlá jiná smím ti jen zpívat blues horkého klína v území nikoho nad spánkem dobytém   Říjen mi chutná jak panické mlíčí flétnový prstoklad pozpátku cvičím listopad černých pat čeká mě bos   S jablky koulím hru o bubáky Bojím se, že jen tak pro diváky strhneš mi úsměv jak stírací los

Bez duhy   Ani jsme nedolehli v otiscích zpod lopatek Spojenci z úschovny poledního mechu   Pro tebe nezapadám do krajin s madonami Někdo se ve mně dořezal mraků   Duha se nekonala Zrcátko bez prasátek dusí se světlem zamženého dechu   Pro odraz čehokoliv svíráme příliš veliký úhel

SJUU

OUVEJ

Vyvažování proutku   Tak co položíme každý z jedné strany vrbového proutku který se jen tak kymácí na hranici z kamení?   Já někdy proskakuji ohnivými obručemi hříva mi doutná a v tlapě vězí rezavý hřebík.   A když se sejdeme v té sektorové kuchyni tak banální, stůl kostkovaný ubrus tenkrát to bylo moderní   a židle pro všechny a lžíce pro všechny a jídlo pro všechny   a někdo je sněhulák někdo je zašit v plyši někdo má oči malinké myši někdo má jednu ruku a lakomec hned tři někdo má černé zuby a někomu to sluší   a já mám zástěru. A tu já položím na svoji stranu proutku.   Co přidáš ty? To, bóóóže vědomí, že jsi vezír Ninšubur můj rytíř pravdivých přikázání a slov:  Vám, ženským, schází orgán pro takové pikantérie, které v přesčasech bují po spolcích filatelistů, šachistů, kýho výra králíkářů, po fotbalových hřištích, v hospodách či při lovech na tetřevy...   A navrch přihodíš první zoubek dítěte který jsi musel kurnik šopa najít zrovna ty.

...reminiscence o svatbách a tělesné hygieně   Bětka vdávala dceru ta Bětule ze šachty ta, která byla špindíra a pod špinavými montérkami nenosila prádlo, maminka trochu štítivá, kde k tomu přišla?   s věčnými sentencemi že jestli si ráno, my holky neumyjeme intimní místa půjdeme rovnou do pekla   občas nešťastná žena, muž se jí opil a fujtajblová ostuda, zřejmě tenkrát roztrhal závoj nevěstě, kdoví jaká vnitřní hrůza ho k tomu vedla, možná ta přemíra zrzavých dětí dokola dokola   mrtvá je Bětka, mrtvý je otec   dvacetkrát, stokrát jedna bláhová píseň kolik mi bylo, devět, deset let   plíživá cesta za opilým otcem ramínka věšák na starosti jiných provždy zkřivená   od té doby, na vandrech svého života po nocích někde v seně chodím s pažemi trochu od těla a nohy držím doširoka   to jak se mi občas nedaří být vždycinky čistá, kočka vyblejskaná.

Mé domy