Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 6.2.
Vanda
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
8.číslo   
 9. 
   10.číslo

               

  
  
 
 

Ženská poezie na Totemu

 

Byl jsem upozorněn, že v mém minulém výběru chybí zástupkyně ženského pohlaví, a tak jsem se tentokrát zaměřil pouze na ně. Vybral jsem šest autorek, které mají (krom těch základních věcí) společné i to, že na Totemu působí již delší dobu a že jde o autorky nejlépe hodnocené. Na druhou stranu jejich přístup k tvorbě se v mnohém liší. Ilustrace k vybraným básničkám spáchala kalais, taktéž žena. Jednotlivé autorky jsem poprosil o zaslání pár řádků o sobě a vlastní komentář jsem si nakonec odpustil, neb se mi (kromě mnoha důležitých věcí) zoufale nedostávalo času.

Nerad bych cokoli zobecňoval, už to, zda má ženská poezie vůbec nějaká poznávací znamení, kterými se liší od té mužské, je dosti diskutabilní. Psát, že je ženská poezie spíše inzitní a citově zaměřená, by bylo poněkud předsudečné. Ženská poezie je poezie jako každá jiná a záleží především na autorce samotné, v jakém proudu se smočí.

 

 

 

ZIRAEL

 

 

Anna Cermanová, narozena roku 1983 v Praze, kde strávila dětství a pubertu. Doznívající adolescenci si odbývá v Brně, kde druhým rokem studuje obor Český jazyk a literatura. V zimě roku 1999 objevila zcela náhodou Totem a tím i poezii. Další roky jí zabralo psaní a čtení, v literatuře vedle poezie konzumovala i prózu. V minulém roce přenechala tvorbu poezie povolanějím a pustila se do psaní povídek. Její úsilí se zatím zúročilo v povídkovém souboru "Zabij mě líp" (Listen, 2005), kde publikovala povídku Mezijezeří.
Někdy přispívá recenzemi do Literárních novin.
Miluje knihy, dobré víno, Prahu a historická města vůbec, a je v zásadě - když to tak po sobě čte - pěkná konzerva.

 

 

Portrét intelektuála svého věku

 

kopyta na dosah

dnes jen bez postroje

opilec nepostoje

palcem objedná

z bufetů rozmarník

k pannám za okny se sklání

když se při svlékání

hladí ode dna

 

              ať ne o vánocích

 staví se schválně pod jmelí

                svetříci nesmělí

             pod dlaní houpnou

                  kopyta odbyta

    postroje nasazuje- denní

                    Beatrice není

          a básníci ? hloupnou

undefined

 

undefined

Živelná

 

 

potopa v hlavě

když omýváš mé břehy

 

poušť v očích

v lese lesení

 

moréna v klíně

když protaji se sněhy

 

ze sopek láva

ze mě třesení

 

 

 

Nahým a mokrým dovnitř/ Bilance

 

veliké zvíře samoty

ulehlo k prahu

na vyležené místo

bude hořet léto, řekl on,

zase se budou věšet plátna

mezi třešní a cípem střechy,

chceš - ptal se -

být celý život ?

vyrovnání je hned za zápěstím kopce

                     hned za ohlédnutím

slyšíš ?

veliké zvíře samoty

je zakryté plátnem

a nedýchá

undefined

 

 

 

KELLY

 

 

 Narozená v roce, kdy lidstvo začalo pobíhat po Měsíci. Znamení Střelce (i když na Zvěrokruhy přece nevěříme).
Mám Bubenečské občanství, kousek od Šakalích let.
Živím se hlavou, ovšem ve hvězdách - většinu pracovní doby prosedím u programu jménem COMET.
Píšu, protože jednou Martin plácl, abych to zkusila.
Totem mě naučil především kouřit.
Na závěr bych chtěla poděkovat kolektivu restaurace U pana Pětníka za vzornou obsluhu.


 

VEČER NANEČISTO

 

Možná je to jen půjčenej čas
kde jsme se sešli jak v čekárně
na jiný lovy beze zbraní
A zatím tenhle lokál

Prosím, nepřestávej
řekni i to, co třeba nechci slyšet
mám hlad po hláskách
co někdo dýchá pro mě

 

Ve který hospodě asi sedí
Dneska večer ho nehledám
protože máš něco z jeho očí
Jen přes ty sklenice už nevidím

V tomhle vypůjčeným světě
mám strach praštit do zrcadla
aby se mi hlava nerozlítla
na několik návodů k použití
samoty (všechno co řeknu
bude nakonec použito proti mně)

Dnešní večer je mi moc malej
Dnešní noc je mi trochu velká
Dnešní noc ti dám


 

blues horkého klína

 

Podzim jsem vyhrála v loterii

Nepíšu, nespím, nedopíjím

příběhy rozlité…

 

Hodiny napouštím praskavým časem

Včerejšek olysal, zítřek je pasé

noc hrabe kopytem

 

Zkovám tě já, ale osedlá jiná

smím ti jen zpívat blues horkého klína

v území nikoho nad spánkem dobytém

 

Říjen mi chutná jak panické mlíčí

flétnový prstoklad pozpátku cvičím

listopad černých pat čeká mě bos

 

S jablky koulím hru o bubáky

Bojím se, že jen tak pro diváky

strhneš mi úsměv jak stírací los

Bez duhy

 

Ani jsme nedolehli

v otiscích zpod lopatek

Spojenci z úschovny poledního mechu

 

Pro tebe nezapadám

do krajin s madonami

Někdo se ve mně dořezal mraků

 

Duha se nekonala

Zrcátko bez prasátek

dusí se světlem zamženého dechu

 

Pro odraz čehokoliv

svíráme příliš veliký úhel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

SJUU

 

 

noční, nevěrná, napůl

 

měsíc je miska kurkumy

chodíme městem trochu mým

a úzko je nám - zrnkům v lusku

 

přelomit dva jak ptačí kůstku

uměla jsem     a neumím

zase noční, zakloněná

 

komu je hrazení tmy malé?

prastarou dírou po suku

tlačí se čísi černý palec

snad ho dnes chytnu za ruku

 

 

míjivá

 

pod zrezivělou nocí

prohýbá se i kámen

 

ulička úzká tak

že se v ní nepotkáme

 

 

 

OUVEJ

 

 

Vyvažování proutku

 

Tak co položíme

každý z jedné strany

vrbového proutku

který se jen tak kymácí

na hranici z kamení?

 

Já někdy proskakuji

ohnivými obručemi

hříva mi doutná

a v tlapě vězí

rezavý hřebík.

 

A když se sejdeme

v té sektorové kuchyni

tak banální, stůl

kostkovaný ubrus

tenkrát to bylo moderní

 

a židle pro všechny

a lžíce pro všechny

a jídlo pro všechny

 

a někdo je sněhulák

někdo je zašit v plyši

někdo má oči

malinké myši

někdo má jednu ruku

a lakomec hned tři

někdo má černé zuby

a někomu to sluší

 

a já mám zástěru.

A tu já položím

na svoji stranu

proutku.

 

Co přidáš ty? To, bóóóže

vědomí, že jsi vezír Ninšubur

můj rytíř pravdivých

přikázání a slov: 

Vám, ženským, schází orgán

pro takové pikantérie, které

v přesčasech bují po spolcích

filatelistů, šachistů, kýho výra

králíkářů, po fotbalových

hřištích, v hospodách

či při lovech na tetřevy...

 

A navrch přihodíš

první zoubek dítěte

který jsi musel

kurnik šopa

najít zrovna ty.

 

 

 

 

 

 

 

 

...reminiscence o svatbách

a tělesné hygieně

 

Bětka vdávala dceru

ta Bětule ze šachty

ta, která byla špindíra

a pod špinavými montérkami

nenosila prádlo, maminka

trochu štítivá, kde k tomu přišla?

 

s věčnými sentencemi

že jestli si ráno, my holky

neumyjeme intimní místa

půjdeme rovnou do pekla

 

občas nešťastná žena, muž se jí opil

a fujtajblová ostuda, zřejmě tenkrát

roztrhal závoj nevěstě, kdoví

jaká vnitřní hrůza

ho k tomu vedla, možná

ta přemíra zrzavých dětí

dokola dokola

 

mrtvá je Bětka, mrtvý je otec

 

dvacetkrát, stokrát jedna bláhová píseň

kolik mi bylo, devět, deset let

 

plíživá cesta za opilým otcem

ramínka věšák

na starosti jiných

provždy zkřivená

 

od té doby, na vandrech svého života

po nocích někde v seně

chodím s pažemi trochu od těla

a nohy držím doširoka

 

to jak se mi občas nedaří být

vždycinky čistá, kočka vyblejskaná.

 

 

 

 

undefined

 

Mé domy

 

I. Dům s patry

V prvním patře bydlí myš.

Někdy si myslí, že je šílená

že neslyší, že je krvavá

že je pavouk a žere mouchy

pořád se stěhuje z kouta do kouta

má oči jako oka

na mastných polívkách

má oči jako žena

která se bojí

 

Ve třetím patře bydlí orel

kterému se stýská

po požárech v horách. Vysoká tenkrát utekla

ty hody v zčernalých talířích kamenných závalů

zajíci, myši, drobní živočiši, zkáza

která se mění v milosrdenství.

Dnes z nebes neslétá

nevidí, a sám je vidět jenom

přes olovnatý křišťál.

Vypadá špinavý.

 

Na dřevěném schodišti

které se točí jak ulita hlemýždě

tam bydlí škrpály. Každý je pouze levý.

Jako je doleva

 život němé ženy. Ta bydlí v mezipatří

mezi dvěma kameny.

 

Ve druhém patře bydlí člověk

který pochopil

že němá žena neslyší.

 

Až v podkroví

tak jak se to v básních

tak často stává

bydlí básník.

 

Píše své rispety a sonety

je zahloubaný do kudrlinek slova

do závažnosti lásky.

Nezná své sousedy.

Nesčítal boty.

Nehladil ženu po uších

zda neuslyší. Proto ji taky

halasně zdraví.

Smekání klobouků

to se dnes nenosí.

 

Jen občas se domnívá

jak je prospěšné 

položit kousek sýra

do pasti na myši. Skála ho nezavalí

a oheň neztrestá. Kam jsme to dospěli?

 

II. Dům bez pater

Proč dělit prostor na patra?

 

Stejně se holub nerozletí

k měděné kopuli.

Stejně si křídla utláská

o kamenné sloupy

podpírající galerii

pro modlící se

 ženy.

 

 

                                            BLONDÝNA

 

 Tak to mám nejradši:-) Když lidi by chtěli slyšet, že se vykoupu, navoním, lehnu na sofa a ujmu se psaní.

Básničky mě napadají v sámošce, u dřezu, když je doma ukrutnej binec, když řeším, jestli mě miluje, nebo ne, jestli mám celulitidu, jestli psovi smrdí z pusy moc a nebo to ještě počká. Je to nezávislé na počasí, posunu kontinentů a mých milencích.

A úplně ze všeho nejradši, když mám čas, tak si zalezu do postele, obklopím se všemi těmi bulvárními plátky a čtu: Co na to Bartošová, jak se vede kloubům Karla Gotta, jak správně uvařit fazole a co dělat, abych nezevšedněla partnerovi. To si lebedím.

 

Karafiátová pole


odložila oči na noční stolek
promnula prázdné důlky
a směrem k oknu pronesla:
jakže? vy ke mně?
a v tuto noční hodinu?
přetekl přes parapet dovnitř

jsem svůj had
vy Aeskulapovou holí
obtočím si vás devětkrát
stálice pevná v bocích
věříte v domovníky
a sílu klik

noc je neklidná
cestou ke mně mluvil vítr
pískal zle a
v mých límcích žijí hejna stesků
ač v kapsách maje cukru
koně jsem nepotkal
jen tiché ržání
odkudsi k uším doléhalo

myslím sen
a mluvím trny
vás pod jazykem chovám

 

 

Můj kraj se nemodlí

Vítr se opřel do větví
pár kapek na zábradlí mostu
svačí rez
a olizuje nýty

Agara mea
v listoví vrb
mi vyprávěla mýty

o pírku havraního páně
jímž matky druidů
zdobívaly skráně
když v inkoustových nocích
hořel med

na sta běd
se v ohních vzňalo
za zvuků píšťal
z vrbového proutku

dala bych všechno
do kornoutku
a prodávala po trzích

nedivokým

nedrzým...

Žízeň

lepil se vesmír
u dna pat
vybíral mýtné
zchromlý kat
pod rouškou
tekutého chleba
a zatím kdosi U lípy
sekeru zaťal
a vší silou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naty

 

 

Narodila jsem se, a ještě jsem nezemřela. Zatím to probíhá zajímavě.

Začala jsem se vyjadřovat ve verších, jako snad každý, někdy mezi 15. a 20. rokem.
Zajímaly mě především hluboké filosofické otázky, milostné problémy i milostná nadšení, a v neposlední řadě hluboký rozpor mezi mými ideály a reálným životem.
A hlavně mě zajímalo překládání poezie. Vždycky jsem byla spíš překladatel, než básník.
Asi před třemi lety, kdy už jsem dávno jakoukoli vlastní tvorbu opustila, jsem objevila v tramvaji ukázku poesie na www stránkách s podivným názvem Totem.
Nahlédla jsem.
Nahlédla jsem a zachytila se drápkem.
Od té doby tu visím.
Visím tu každodenně a čtu všechno, co se objeví v poesii (občas i jinde).
A proč píšu dneska?
Hlavně proto, že mě hodně baví zkoušet možnosti slova, češtiny a různých poetických forem. Někdy se to povede víc, někdy méně, a na mém (poměrně obsáhlém) hraní je to dobře patrné.
ALE BAVÍM SE BÁJEČNĚ.

 

právo první noci

 

odmykám bránu

svatý hřích

je dobrým klíčem

od nádvoří

hoří vích sváru

sytý chtíčem

 

stín baldachýnu

na královském loži

vypráví příběh beznaděje

i já ho odříkala nyní

 

dnes poprvé

jsem průvodkyní

a kastelán se divně směje

 

 

 

tempa uvolnění

 

vplouvám do hranic

mezi ty a nic

 

ostrůvky váhání

nechávám pod hladinou

 

možná mi neprominou

vábničky laskavic

 

tu jinou, potměšilou

co vzdorem hýčkaná

 

podplouvá pod příčinou

mezi nic a já

 

 

 

 

 

nevyklíčený čas

 

povříslem léto

klasy dnů

do snopů váže

 

ty jako stráže

stojí

v tratolišti vteřin

 

pár zrnek

ztracených hodin

na strništi

zůstane nezaseto

 

do prázdných klasů

marně sbírám

ty příští

 

 


 

undefined

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter