Poezie

...brouzdal jsem se zimním Totemem, až mi do holinek nateklo těchto pár vašich pěkných věciček...

Martin

brněnská vánoční

sjuuu

a zase sama     v městském sadu
přelézám sebe - černý plůtek
máslovky světla z oken kradu
a zahazuju nakousnuté

Prostě proste!

Naty

 

Do loktuší mraky mráz povázaly,

až ztěžklá břicha lámou knoty komínů.

Ty hoří jehličím a vánočky se pálí

a vůně cukroví se vpéká do dýmů.

 

Šeď olova se horkem na stříbřitou mění,

voda obtěžkaná tvary už se chystá

na přijímání. Středem jablečného chvění

jizvy hvězdicové hledají svá místa.

 

Pod talíře kladem mince šupinaté,

půst laskavosti, něhy a hlad nadějí

snad dovolí nám spatřit sele zlaté,

než opět umrznou nám na rok v závěji.

Chtěl bys říct...

Zviřátko

Zrada že bolí
a někde v dáli
topí se naše naděje
se stéblem trávy
v znaveném stisku

na srdci tíži obelisku
na čele potu krůpěje

jezerem že se rozlévá
proud karmínově rudé krve

toho kdo tiše zazlívá
- není prý vše
jak bylo prve

netuše že ránu otvírá
tvou rukou dýka vnořená
o pomoc voláš

jen hrách na zeď padá

v odpověď zaznívá

ozvěna.

vytesáno zevnitř

Alimra

 

stín protažený
    ještě z loňské zimy
nepřesvědčivý mluvka
    dalšího otevření

až padne poslední
    přečteš  si letokruhy
kmene
    kohokoli bude on

pak ztichle kamenět

Cesta úvozem

Stefan

V úvozu cesta
příkré stráně
kde kdysi sám
a odevzdaně
zkoušel si pro ni recitovat
i stydlivost před světem schovat
a švestky plané
do zámrazí

už tenkrát tušils
něco scházi
a přece stálo zato
bolet

a pak červený cabriolet
i s ní
ta výhra v ruletě
už nebyl jsi sám na světě
concertu první overtura
svět otvíral se
do něj
huráááá
pod červenýma fangličkama...

jaké konce to vzalo s náma.

V úvozu cesta zapadaná
a mží se.
možná vzpomínkama.
přituhlo,                                                       

vem si rukavice.

Ze švestek, ?
jen ta slivovice...

Výměnná

Moser

z prstů přepadneš
jak uvolněný sníh
přes mé rty                až pod jazyk
a rozprostřeš se v doušek vína
snad kdyby na mě přišla slina

 

tak připiji si z tvého těla
-do dna-           abych zatemnělá
                           našla v očích jiskru rána:
kdy jím budu roztrhána

Noc romantikova

Cid

Černá noci, temná noci,
mlhou bílou pláčeš ve vlasech,
kraj tichne ve tvé  moci,
pokoj dáváš ve svých snech.

Tmavou barvou líčíš světlo měsíce,
když lesními stezkami kráčí tma,
v houští kapradin čeká zlatá kytice,
a na struny hraje melancholie má.

Čas je posvěcen světlem svatojánků,
odleskem Ráje zní hudba svatostánků,

když mlčení odkládá hvězdný diadém.

Zlaté slzy pro mě hvězdy roní,
příslibem lásky čerstvý úsvit voní
a já naději hledám v srdci svém.

Fotografie:

Janahe, Pozůstalí

Tien, Podvečer

Zombux, 2004-10-23
Strážce_majáku, Dva světy