Desetník - Martin
Mince prochladlá v louži stříbrná se, smáčím konečky prstů a sahám pro štěstí, otírám ji o látku ve své kapse a opatrně vkládám na prsty.
Hliníkový desetník vzácna se dočkal, je krásný, nejkrásnější z desetníků, co znám ! Dlouho jej tedy toužebně mačkám a sním po přáních zpovědníků, jež neopouští chrám.
Odhoď desetník do kaluže a vlnky na desítce zůstanou, jsou tu vyraženy pro ty, co věří, že najdou … štěstí i pod hladinou …
Zazimování - Márty
V podzimní zahradě cinká déšť o zapomenuté listy ve větvích
v uších se nám sypou korále stojíme uprostřed a necháváme se unášet vůní půdy vůní blížícího se smíření se zimou která nám může poodhalit tajemství metafor...
...netřásli jsme jen stromy abychom měli jablka na kompot lezli jsme do korun a trhali česáčkem ty nejlepší a stejně musíme chodit sypat ze stráně shnilé vzpomínky na dozrálé barvy léta i přesto že máme dobrý sklep alespoň nám se dobrý zdá být...
Znám i místa...(P) - cirrat
Znám i místa kam nikdy nikdo nevkročí temnoty přístav zem bez stromů a bez listí Kol dokola jen temno a dým a smrtka, která vrhá stín jež obtáčí celou zemi Znám i místa kam nikdy nikdo nevkročí živ!
Jarní básnička pro začínající poety - Kelly
Jarní básnička pro začínající poety
Kytička (fialek, sněženek, bledulek),* stříbrná (vázička, sklenička, mistička), na (srdci, duši) (zahřeje, pohladí) (růžová, duhová) (mašlička, tkanička).
Dívám se (na tebe, do nebe), s jarem (se raduji, si notuji), za tvoji (kytičku, vázičku, mističku, mašličku…) (lásku, věrnost) ti (slibuji, daruji)!
_______________________________________ * nehodící se škrtněte
Život se zahradnicí - Emil Bok
Vchází ochutnavač: jeho tácy, jeho maso dvou barev a za ním s povadlým lupením paní Valérie, záda posetá starými plži.
Divočina - Emil Bok
Jedna jediná báseň v celém bytě: visí za nohy hlavou dolů, aby vykrvácela. Všechny ženy ji očichávají jak čerstvou zvěřinu.
Větvička jasmínu - Venda
Větvička jasmínu žaluje obloze: "Ležím tu pošlapán. Ležím tu zahozen… To jsem se, Bože můj, jen proto narodil, aby mne utrhl někdo a zahodil?
Kdybych byl ve váze a nebo u kmene, mohl bych chválit tě vůně své pramenem… Mohl bych rozkvétat! A hlásat slávu Tvou! Nemůžu ale nic… Hlavu mám povadlou.
Bože můj! Bože můj, proč jsi to dopustil? Lidi si myslí teď, že jsi mě opustil! Moje smrt není míň, než jen vstup do Tvých bran… Nechci se bránit. Vždyť vím, že jsi dobrý Pán.
Lidi si myslí, že větvičky necítí a říkaj blázni těm, kdo pláčou pro kvítí. A taky věří, že dítě TEĎ počaté ještě nic necítí, ještě nic nechápe.
Pravda je taková, že to, co nekřičí, bez bázně zabijí a nebo poničí. Pravda je taková, že co se nebrání, s tím člověk nemívá leckdy slitování.
Kde jsou ty hrobečky? Kde jsou ta srdíčka? Kde jsou ty nožičky? Ruce? A hlavička? A kde je, Bože náš, každá ta dušička?" A kde je, Bože můj, každá ta větvička?
Zde je možno ztáhnout píseň větvička.mp3 |
Barvy duhy - Cobain
Červená – barva krve, barva slunce ve večerním oparu, na tobě spatřil jsem ji prve, barva šatů slečny u baru, barva uhlíků v dohasínajícím ohništi, barva co převládá na středověkém bojišti, červená – lze ji spatřit na podzim na stromech, červená uchytí se na střechách, na lidech, na domech. Červená – vidím ji na tvých tvářích, na tvých rtech z dálky na mě září – ČERVENÁ.
Oranžová – hned vybaví se mi chuť pomeranče, kůra sekvojí, barva země u zapadlého ranče, oranžová je vždy hned vedle červené, když hledím na tuto barvu – oči pomalu se úží, je součástí rostlin a též zvířecích kůží – ORANŹOVÁ.
Žlutá – barva slunečních paprsků co po ránu tě šimrají v nose, barva co se odráží na vlhké raní rose, žlutá je barva plamenů, barva jantarových kamenů, žlutá – je barva měsíce a hvězd, co svítí ti při návratu z nočních cest. Žlutá – barva slunečnic na širých polích, barva, ze které mě oči bolí a zrak přechází – ŽLUTÁ.
Zelená – barva trávy, barva lesů, luk a stromů, co tě uklidní jak příchod domů, po strastiplné cestě. Barva jezírka ztraceného v lesích, barva žáby kvákající kdesi – v rákosí. Barva očí, kterou mám tak rád, zelená – i duha dodržuje jistý řád – ZELENÁ.
Modrá – barva oblohy, vody v oceánech, řekách, barva moře, před kterou klobouk smekám, modrá je taky barva mojich očí, modrá je planeta, co se s námi rychle točí, a pomněnky mají modrou barvu též, tak jich pár natrhej a ke své dívce běž – MODRÁ.
Fialová – mě vybaví se vůně fialek, barva které se nikdo nezalek, fialové jsou v lese borůvky a potažmo prsty mlsných dítek, fialový je každý jejich kvítek. fialová je čokoláda Milka, fialová je každá další chvilka v tvojí společnosti, v tvojí neskonalé dobrotě a upřímnosti. Fialová to všechno uzavírá, a duhu pak vtáhne černá díra, zbude tu po ni prázdno na zemi, však krásno v duši – věřte mi, duze ty barvy vážně sluší – FIALOVÁ.
Sonet večerní - Cid
Gong lhostejnosti rozeznělo kopí snění, plamen ideálů letí myšlenkovou tmou, tón tančí sonátu v srdci, kde nitro mění, svět je proměněn nečekanou hrou.
Nad bahnem reality sny slaví vítězství, na píšťalku lásky začal bílý čaroděj hrát, Večernice září v nebi pouze pro štěstí, s klekáním přišly červánky růže zulíbat.
S pokojem milovaný kraj usíná, vzpomínky jsou čerstvá květina s tajemnou vůní nebeského království.
Potichu zní měsíční zvony, doznívají večerní lyry tóny a Večernice září v nebi pouze pro štěstí.
Nechodím po horách - Alchymista
Nechodím po horách ani po lidech labuti bílá tajíš dech já chodím jenom po schodech
Já chodím dolů na horu mě nosí já chodím obutý a oni chodí bosí
Labuti bílá kdo se tě prosí ....?
Nejsem k pláči ani k smíchu labuti bílá v tom tichu jsem boháč bez přepychu
Já zpívám z chórů zbory mě tu nudí z večerních rozhovorů nad ránem se budím.
Labuti bílá pro tvůj pláč. Labuti bílá, co jsi zač?
DÉŠT - Leia
Venku prší, Já se nedívám, Z kapek chlad srší, Já však vzpomínám. Co asi děláš, jak se máš? Jestlipak taky na mně vzpomínáš? Za oknem padá déšť, Chce mi něco říct?Chce mě vést? Pěkně jsem to zkazila, já vím, Neměla jsem jít, co s tím? Jsem zoufalá, snad odpustíš, Co dělat mám, snad napovíš. Kéž ty kapky poslové jsou, Kéž zprávu o mé lásce k tobě donesou. Smutek usadil se v mé duši, Jak lituji, snad jen ta voda tuší. Chci tě vidět vedle sebe, Vedle tebe pozorovat nebe. Počítat kapky a chytat do dlaní, Než oba zalehneme ke spaní. |