Nedělní meditace, ta byla opět nevýslovně úúúžasná…………..

Jak jsem prožíval hudbu, každý tón jako fraktál, a co mi k tomu všechno chodilo za souvislosti v pocitobrazech si už ani nepamatuji, vím že nebylo možné si je zapamatovávat, neboť přicházely další a další stejně dokonalé. No zkrátka božská paráda, a pocity byli taky moc příjemné, i to jak Bohové, když tvoří osud, jak i Oni prožívají zhuštěně naše pocity. Jen v nich nejsou tolik ponořeni, ale ví přesně o co jde. Zkrátka náš život je pro ně jako jedna hudební skladba, na začátku zvolí základní archetypy-nástroje, pak jejich ladění a vyjádření, jako větší ladnost, nebo naopak drsnost, harmonii nebo disharmonii vůči ostatním, jejich intenzitu projevu a třeba rytmus. Pak už si s nimi jen hrají v rámci daného nastavení a sledují i prožívají v oněch pocitech co vznikne. K tomu další, „výpočetní částí“ vygenerují konkrétní zobrazení skladby projevů a proměn archetypů (jednotlivých nástrojů) do dějů podle „endžínu“(formy zpracování) zvoleného typu reality, do které si danou skladbu chtějí zařadit. Když se jim určitá skladba života zalíbí, rozhodnou se jí prožít, ať už proto, že je v ní něco, co ještě v prožitku neznají, nebo je to pro Ně něčím zvláštní, či přitažlivé nezvyklou kombinací arch..

Dále mě fascinovaly ty různé způsoby toho,  v jakých režimech Vyšší Já pracují, to mi taky bralo dech! Umějí i odpočívat, něco jako když jde motor na volnoběh a tak zvláštně si brumlá, jako když mi si děláme tády-dády-dá a jen tak se u toho usmíváme, tak Oni tvoří fraktály pocitů, ale nejsou na nic konkrétního zaměřeny, jsou jen hrou sama pro sebe.

Přišla opět i lekce o utrpení. Všichni lidé odrážejí nás z určitého úhlu, všichni jsou vlastně symboly našich částí. Přijmout z nich pocit vzhledem k nám znamená je přijmout, integrovat do poznání sebe. Nakonec prý stačí přijmout jen pocit toho nejvzdálenějšího člověka a projít jím se vším všudy. Podobně jako to udělal J. Kristus.

Buňky archetypů

Z předcházející meditace:

…Jak jakýmisi „buňkami“, s různě nastavenými arch. stěn – těmi jsou vzájemně propojeny, prochází světlo tvorby, tak se jednotlivé arch. aktivují a tvoří nastavení psychiky, i dějů, které se podle nich generují.

Z arch. se počítá realita, ale může mnoha způsoby z jedněch arch.

Blahoslavené utrpení, přes protipól extáze Boha, se najde střed v Něm.

Vše má v sobě strukturu Stromu života, projeveného, i neprojeveného. On je buňkou a základní částečkou vědomí/vnímání všeho stvořeného.