TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 20.4. Marcela

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Hrobce
Autor: zirael (Občasný) - publikováno 12.12.2005 (12:45:26)

Vihar (Občasný) - 29.5.2006 > Němci hospodařili v sudetech více, než 300-400let a sudetenlandsmaschaft používá stejné argumenty, jako je ten tvůj. Znárodnění/vyvlastnění samozřejmě není krádež a zločin, ani morálně, ani právně, ba naopak je jedním ze základních demokratických principů od doby Periklovy. Ostatně, kdopak z demokratů dávno před komunisty vyvlastňoval církve a šlechtu, aby omezil jejich totalitní feudální moc? :o) A komunisté včetně bolševiků typu Klementa Gottwalda se v Čechách a na Moravě chovali ke svým třídním nepřátelům povětšinou relativně velmi slušně. Mnohdy slušněji, než se chovali za první republiky kapitalisté a statkáři k dělníkům a čeledi, což lze doložit mnoha příklady a svědectvími a to dokonce z řad nejzavilejších antikomunistů. Proto také komunisté dopadli, jak dopadli. Není radno živit nesmiřitelné nepřátele na úkor vlastních potomků. Ostatně, rozumnější sedláci znalí mezisedláckých vztahů a poměrů v rodinách sedláků, družstva povětšinou zakládali sami a byli velmi rádi, když jim po válce komunisté nepřipomínali předválečnou zadluženost jejich statků a hrůzné životní podmínky čeledě, bez které by sám statkář s rodinou ani nezasel, natožpak sklidil a naopak při družstvu vybavovali strojně traktorové stanice. ... nicméně, povídky si vážím, je taková realisticko idealisticko patetická, a opravdu dobrá, začínám mít pod jejím vlivem chuť psát o tom, jak náš rodinný přítel, velkostatkář pan Kubr šel zakládat JZD navzdory pohrůžkám ostatních statkářů v kraji, že mu nasadí na střechu stodol i statku červené kohouty a fandil vzdělaným komunistům, zvlášť poté, co mu fašisti popravili jediného syna.. nebo jak jistá prababička byla ve svých dvanácti letech poslána v době krize a hladomoru za první republiky na statek, protože by jinak v dělnické kolonii umřela hlady, a vošukával jí tam dnem i nocí vyjma statkářovic fakanů prakticky celý čeledník.. dvanáctiletou dívenku. A jediná dostupná antikoncepce tehdy byla kromě kopance do břicha vypláchnout se lákem vod vokurek nakládaček.. A já sám jsem v lednu kupoval od syna místního statkáře (jeho otec nikdy nebyl v družstvu) pozemek, který byl po celou dobu v užívání socialistické organizace a dokonce v roce 1987 ho ti zločinní a proradní komunisté přepsali v normálním dědickém řízení z otce na syna a dceru, jako ostatně všechny jejich polnosti. chápu, že se sedlákům nelíbila kolektivizace, každý jsme sobec a chceme víc, než mají ostatní a žít z práce čeledi, ale pořád lepší širá krajina bez plotů obhospodařovaná kolektivně družstevníky a patřící národu, než širé lány rozcupované na políčka obehnaná ostnatým drátem a obstavená cizáckými bankami, zákazy vstupu do lesa a na louky, o táboření, sběru dříví a lesních plodů nemluvě a nucené sňatky kvůli majetku, jak je tomu dodnes v EU. Bude pokračování rodinného příběhu? Těším se naň		Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Vihar

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game