Ač mladá jsem zatím
pořád se v sobě nevyznám
roky letí, nic nevidím
i když vím, že dospělost mám.

Dospělost však zralost ukazuje
tudíž ni dítětem, ni ženou
pochybování a nedůvěra si ruku myje
kdo mi ukáže cestu kterou.

Chvíli naplněna láskou bezmeznou
než k poledníku dojde slunce ranní
by nikdo nevěřil v duši temnou
mysl chladná ku slovu se hlásí.

Jak to že takové pocity chovám
proč udává mi směr nestálost
čím to, že víru v sebe nemám
asi to je jen průměrnost.