Zpověď

 

Je láska břemeno, které nás tíží,

nebo dar z nebes jak zářící hvězda plamenem rozžatá?

Pro víru umíral sám Kristus na kříži,

zemřít však pro lásku?

 

Má ruka rozťatá,

kapkami krve vytéká ze mě ten podivný strach,

pány mých myšlenek stali se krkavci,

tělo se sbortilo v nicotný prach.

 

Zříme se v zrcadle zlomeni v pase,

bělostným andělům splácíme dluh,

ten krutý tón, jenž zjevil se v hlase,

kdo té mé zpovědi dopřeje sluch.

 

Cháron už ponořil veslo své do řeky,

sklíčená duše se zpovídá znova

před cestou do časů, které jsou na věky,

náhle mi ze rtů zmizela slova.

 

Za malý peníz odrážím od břehu,

kdo to však volá, ať vrátím se zpět?

Matně mi vyvstanou vzpomínky na něhu,

jež byla ukryta jen ve tvých rtech.

 

Dvě duše spojeny neznámou vírou

vstoupily do země věčného nářku,

však jejich láska je jejich silou,

žít budou navěky...

...v milostném svazku.