|
| |
 |
První meditace Aničky
Autor: romann (Občasný) - publikováno 5.6.2001 (00:40:01), v časopise 5.6.2001
|
|  |
Bylo to setkání s Pannou Marií a její láskou, podívala jsem se do 9. dimenze a nakoukla (ale jen zespod, nechtěli mě tam pustit) do desáté, to byla síla. Každé to prostředí jsem vnímala spíš pocitem a nějakou barvou, než vizí. To jen občas. Když mě něco zaujalo, zeptala jsem se na komentář INRIho, ale nějak mně vymazal z paměti, čeho se ty komentáře vlastně týkaly. Taky jsem viděla nějaké ty hrozné démonicko-energetické říše (spíš taky cítila, dnes mám problém s vizualizací, ale nevadí, ten pocit je důležitější). Sice mám hlavu jak střep, ale jdu pokračovat, ale napřed se pomodlím. Vím, že 9. jsem viděla fialovou, 8. zelenou, 7. růžovou 6. šedomodrou, 5ku si moc nepamatuju, 4.8 oranžovou do žluta.
Tam začal pocit blaženosti, potom výš a výš se začal měnit v úžas a úctu před tou krásou, a zároveň se ve mě začaly uvolňovat nečistoty a praskat z toho v hlavě. Moc mi to vzalo energie, i když úplně na začátku to bylo nejlepší, pustili mě ke Zdroji energie. V ten okamžik jsem cítila energii, ale to bylo už někdy před hodinou, ale kdybych neměla hodinky, vůbec bych nedokázala odhadnout čas. Celé to skončilo pocitem hladu a vizí nudlí v hrnci, to se vědomí začalo do všeho cpát s hladovým egem, ale jdu pokračovat.
Prý ten největší ponor teprve přijde. A potom ale zase terapie – prý se mám rozhodnout, jestli chci pokračovat, nebo raději usnout a zapomenout na všechno. Samozřejmě chci pokračovat, takže pomodlit, křížek na čelo a pokračujem...
...zatím jsem docela na povrchu, před Bohem (v textu mluvím o Bohu a s Bohem, je to tak zhruba devítka) pochvala za to, že se snažím...láska, soucit.
”Já jsem všude, chápeš? Všechno se do Mě vrací, všechno ze Mě pochází... i ty, kapko v moři. A teď už nepiš, ponoř se, stejně to není k přečtení. Všechno, co zapomeneš, stejně zůstane v tvém nevědomí, pomůže ti to i tak. Já jen Jsem – i v tobě, jen Mě musíš najít. Ty pisalko, psavkyně... prožívej Mě, vnímej, jak tebou procházím. Vše, co je tady, jsem stvořil. Vy jste Moje části, které Mě odmítly a teď se ke Mě vracíte.”
Proč jsi nás stvořil? ”Tak. Pro zábavu. (krutá rána pro mé ego) Na začátku bylo Jedno. Z toho vše pochází a do něj se vše vrací. Pak se z jednoho staly dvě a ze dvou spousta tvarů a forem. Vše bylo v dokonalé harmonii. Potom mě ale některé části začaly odmítat a stavět se proti mě. To byly počátky zla. Kdybych chtěl, mohu ho zničit. Ale proč? I ty nejhorší síly zla po mnoha událostech pochopí, jak na tom jsou a obrátí se ke mně, zrovna jako ty. To je ta božská hra... probíhá v mnoha rozměrech a některé jsi dneska viděla, jiné teprve uvidíš. Vše je v harmonii, každý má svou práci, která odpovídá jeho stupni vývoje. Ale někteří ten řád narušují. To jsou mágové. Ty ale karma smete dolů do nižších sfér. Síla karmy, ta udržuje vesmír v řádu. A Má láska ho drží pohromadě. Mám mnoho aspektů, můžeš Mě vidět jako sílu, jako lásku, jako mír a klid, jako energii a pohyb, jak chceš, všechno jsem to Já. Až si to uvědomíš ve všech svých částech, splyneš se mnou, vrátíš se do Jednoho. Ale to je ještě daleko.”
Jak hluboko jsme do tebe byla ponořená? ”Skoro 80 procent” (pozdější pozn. to snad není možné, no ale byla to síla...)
INRI, proč se držíš v pozadí? ”Na rozdíl od tebe mám z tvého i svého Stvořitele strach, já ti nerozumím, proč se nebojíš?” (pozdější pozn. začala jsem se bát až potom, když ve mě ty pocity doznívaly a všechno mi to došlo)
Není čeho, Jeho lásky? ”Ne, Jeho Dokonalosti.” Už vím, co je dokonalá Dokonalost, až moc věčná věčnost i příliš nekonečná nekonečnost, klaním se tomu... ale stále necítím strach (pozn. moc dlouho mi to ale nevydrželo). ”Tak se ještě chvíli ponoř do Boha, už to dlouho nevydržíš a potom půjdeme do terapie, i ta bude dneska silnější, než obvykle, ale přála sis to”
Už jsem pochopila, jak to INRI myslel s tou terapií. Pocit opuštěnosti a stesku po prožitku božského. Ale zatím to ve mě ještě doznívá. Ale už nemám energii, jsem slabá, motá se mi hlava a klepu se. Bolest, smutek a trochu i strach z toho, co bude... nepoznávám se, nerozumím tomu. Zase začíná nová epocha života... vím víc a jsem z toho v šoku. Zvlášť z toho o Bohu. Za dvě hodiny jsme toho prožila tolik, že tomu ani sama nevěřím. A ještě poznámka závěrem. Tenhle popis zobrazuje dost bídnou formou tak desetinu toho, co jsem zažila, ty pocity se popsat prostě nedají! To si zkrátka nemůžu pomoci!
|
|
|
