„Kdo Ti tak cuchal tmavé vlasy ?“

Ptám se jí a ona neví....

-Dívka zdrojem inspirace-

„ Inspiruj mne dívko! s rozcuchanými vlasy tmavými...“

Postrádá úsměv, má oči zavřené...

leží vedle mne

a já se na ni upřeně dívám...

Černé vlasy splétají se s tmou,

a spolu pak skládají mozaiku noci.

Její bílá pleť září jako měsíc

 na zimním nebi,

„ledový vzduch ohříváš svým pravidelným dechem“

A tu cosi, za knihami v polici, mihne se...

Malý skřítek- to on ?!

„To on ti tvé tmavé vlasy zacuchal, když jsi spala!“

Skřítek z jedné tvojí knížky utekl,

a teď, když ví,

že o něm víme, se stydí

a krčí se v poličce na zdi.

Jdu blíž a nastavím mu dlaň.

Podívá se do ní a pak zvedne oči...

Dívám se do jeho malých zářivých oček.

„Skřítku, vezmi nás sebou do pohádky...“

On se jen usměje a radostí se zatočí,

prstíkem naznačí nám kouzelnou cestu do knížek....

Do vlasů nám padá čarovný blýskavý prach....

a po třpytivé cestičce mezi svazky

 hledáme si tu správnou naší pohádku........