|
(Jakubovi)
Kdysi vyprávěl mi kat
když vázanku si vázal
a nemohl ji uvázat
kdysi vyprávěl mi kat
přičemž chystal se právě na ples
ten večer, kdy nešlo zapírat -
že zaklepal jsem na jeho okénko
nad příkopem
ale že pohlídám mu sekyrku
jestliže si troufám
strávit s ní celou noc
a já zalhal jak ten, kdo prosí ...
Vyprávěl mi zatím o náměstí -
pak od královský cesty zahneš vpravo do proluky
a furt proti, dolů až k vypuštěný kašně
tam dáš se na třičtvrtě postranní uličkou
a kolem slepců
kde se v špíně válí listí
když kráčíš, kráčíš jako po špičkách
jako když se chystáš na ples
a tam už ponocnýho doptáš se, kde dávají se trhy
jak - to byl teprv v učení - tenkrát
kdy otci pomáhal při popravách
kterak ještě leštil mučidla
hřídel strojku promazával
kterak podával mu hák
a nebo aranžíroval smyčku
či z koše vysypával kosti
kterak stavěl stoličku na správné místo
Kterak jednoho dne otec onemocněl
a to nemocí řemesla
když zpod postele vytahoval živobytí
rozneslo se to jak neštovice
že když psice hárá
do měsíce vyschne psinka -
zkrátka, nevěstilo to nic dobrého
poněvadž
i když napraví ho zase
od té doby se už zdráhá
a aby zastřel rukoutřas
z popravy leda malejch špáš
došlo tedy na syna - mého hostitele
jenž až do soudného dne se cvičil
jen na jediném dobytku jejich chlíva
ovci, co dávala jim vlnu
Sebral tedy zpod slamníku tu sekyru
na němž, nahoře zbytečně se kurýroval - Lazar
sebral tedy sekyru, jež
jak se říká
kdyby mluvit mohla ...
mlčela by
jež, ač přežvýkala tolik dubových palic
ustrnula by se nad osikou
kdyby totiž přišlo na kácení na zátop
nasadil si kápi, větší sice o číslo
avšak vycpal si ji
a ještě než našlápl na práh
jak na vor tam, kde ví se o přemostění
políbil otce na čelo
jakmile dovřel tiše dveře
všiml si otec, že nedovřel je pořádně
a tak z posledních slabin
vykřesal se z lože a napravil to
pak na lavici seděl
A tak syn se blíží k místu
kde už ženy křižují se
nasliněným prstem
napřed, aby nemusely při tom
bylo k ránu, kdy rosa předvčerejší
ještě dosychala na holubech
kdy sucho jak v holubníku
když tam šátrá dětská ruka
protože je užší
byl už čas
a musel se prodírat mužským hloučkem
co nedbal ani kata
a v němž sázelo se na výkřiky
připojil se radši ke skupince noviců
kteří vláčejíce za sebou své vytahané kutny
na poučenou, na zmužení
a na slib!
trousili se za zkušeným doyenem exekucí
jenž prý převlíkal se v katakombách
a měl ostré lokty
na rynku se ohlédl po pranýři
kde skrz mříž předevčírem pranýřovaný
vztahuje paže po pocestných, slyšeli
a támhle se ještě zametá kolem stánku
kde slepici za brambor -
a támhle v kostkách vyzískáš úbor
budeš-li mít štěstí
o němž ti už z dlaně povídá chromá
jíž dírou pro hlavu po krku leze ucháč
tedy za zády slyšíš, jak nejbližší dcerka
matku cuká za sukni
aby ji vzala na rameno
jenže ta - že ho furt ještě nepřivezli
Ale to už však musel pohledět -
pod radnici, odkud z oken
viselo právo až na popraviště - prapory
a vedle ze stejných prken
avšak vkusněj sbitá
tribuna pro čest a hosty - svítá
Snad kdyby sekal jenom ruku, pomyslel si
a nebo jazyk trhal
dnes totiž vytrhnout má - ano, srdce
dnes totiž vytrhnout má srdce
ale při tom nesmí se odvrátiti!
buď by se mu vysmáli
a nebo usekl by ruku
a k tomu, proboha, nesmí
ani muknout, poněvadž na katově kápi
otvor pro ústa zašitý je
jak zbytek uťatého jazyka
vždyť i matka, pomyslel si
když mě kolíbala
počítala do tří -
že příbuzný jsem s koněm a s mezkem
To už v jednom z ústí, hleďme ho!
povoz vyvážený jako přívoz
na zpáteční cestu
tažený čtyřspřežím oslů
Slyšte: dnes bude pykat pokrytec
co si křivou myslil věc
a vědom zapřev onu zavrženíhodnou lež
leč, jak ztajit síru chrámu v božím, že?
že Kristus náš ukřižován že prý
byl po pravici lotra
tedy nikoli vprostřed, jak známo
nýbrž do krajnosti středu!
a už tě vezou, nestoudníku
kymácíš se na vozejku, co?!
v šedivé košili - kost a kůže - s výstřihem až po bradavky
skvíš se!
dokonce pak pustili i zlodějíčka
aby nasadil mu svoji směšnou čepici
aby ji vzápětí hned někdo smetl měšcem
neboť ještě jeden se veze na káře -
místní holič, co před nima
holí zadarmo hlavu psance
A zmrskat ho už už bych ho ručně!
kdosi velí
jenže vojíni ti nejsou, zdá se, ničí
bubnují snažně, ale mile
jako by se komplet vsnili do oken
podél aktuálních průčelí
kde nevěstky z mansard na parapetech
nahřívají pomyšlení
též tváře, jejichž dosah, naštěstí
nedojde až sem
zasmál se, čerstvě oholený, pokračoval
Mezitím již povolaný páter
recitoval mu útěchu a spásu
ale nadějný inkvizitor vyšší o hlavu
a podpatky
opakuje ortele tak mocně prožívá to
že nestačí mu gesta a překřikuje milost
jak nahýbá se přes zábradlí
až ti, co stáli nabíledni
omdlévali a neb o milost mdlí štkali
ten byl by sto rozklenout klatbu
nad svým pyjem, že podobá se ...
avšak panečnice na okruhu doslova vřely
nad muskulaturou té moci
jako při horečce - p u e r p e r i u m :
o m n e v i v u m e x o f f i c i u m
Tak už mi ho dejte, mysleli si asi
že si říkám a mnu si ruce
ale když narazili osli do sloupku pod pódiem
nemuseli ho ani vláčet po řemeni
sám šel a skorem křepce
a jak by ještě hodlal dodat apetitu:
"hlavy vzhůru, matky
mě ortel nevzděsil"
jenže ty už na špičkách trnuly
aby zřely na příklad
tedy zvážněl
snad tedy prvně, blázen, vážil svoji hlavu
A přeci - když už se zdálo
že je slabý na prsa
postrčil do dráb prstem
první, který vystřízlivěl z nebes, tak
že vůl by musel padnout na hubu
stěží se zachytil bradel
ale pokračoval
a nahoře obrátil se
na pěšce, ten - zablátiv si botky
jak by bylo po průtrži ...
navíc žalobce něco vdech
a jako by ho drápem drápl Baal
ráčkoval:
"Ne-ne-nevinen, tak-tak že-že ... "
dcerka utrhla cíp nejbližší sukně
avšak páter, který už také pitval vepře
zachoval:
"Je kat"
A tak už mi ho dali, ležel na špalku
kněz děl:
"Zda-li máš snad ještě, co bys vzkázal?"
"Ano, Tvé iniciály chtěl bych slyšet
z tvých úst, Evo ...
a nebo ty - ty masko, řekni!"
ukázal na mě:
"Mám li právo na poslední štěstí
chci tedy tři tísíce tři sta třicet žen
teď a tady
ano ano, vím; chci tedy slyšet
tvůj příběh, příteli
to snad už je rozumná tužba, ne?
a pak - sekni!"
"Cože to říkal?" připotácel se
nesvůj zjevně inkvizitor:
"Dávám ti možnost - tvé poslední přání?"
Jistě ti nemusím líčit
a také jakých použít k tomu líčidel
jak i plačky tehdy brečely
jen já - já mlčky klel
já a kněžky, ty z mansardiček
jak znechuceně práskaly okenicemi
načež páter spěšně vyvedl pomatence
naštěstí do zákulisí
A proto zbyli jsme tam sami dva
třásl jsem se, abych se neopotil
co by tomu otec řek´ a co lidé
a co odsouzenec, co by si pomyslil?
a navíc - on ušklíbl se:
"Řeknu ti hádanku, chceš:
co je to úsměv?
no přeci dech
a křik?
neuslyšíš ode mně ani hlásky
a řekni mi vůbec, jaké to vlastně je
být na své první popravě?"
Věz, že skácel bych se
nemít tenkrát oporu
to potom další den bych se nejspíš probral někde v stoce
a z mansard zase -
šilhal jsem mimo úkosem
dole, zdálo se mi, že na matkách stojí všechny dcery
jen jediný muž
mi klečí u kolen
nato holubi vyletěli ze zvonice a káleli
na tuto historii
kterou ti dnes však vyprávím ne bez účelu:
jak jistě víš, kati, tak jako nepřeplavou ani říčku
stejně si vedou
když kráčí na svůj první ples
tedy, viď, že zaučíš mě
alespoň tu skočnou?
Dobrá, přislíbil jsem, nejdřív mi však dopovězte
jak to tenkrát dopadlo
"Ty masko! odpouštím ti, odpouštím ti
před zde přítomnými, ty masko!
ty krásná masko! před zde přítomnými - ano!"
A slunce už bylo v nadhlavníku
vykřikl jsem:
T a k n a v ě č n o s t !
zavřel jsem oči, zdvihl sekyru
a tak lehce - sekyra jak pro čtyři ruce
hudební nástroj sfér, chceš-li
zavřel jsem oči a sekl
ale tak, aby nikdo z přítomných
můj klam neprohlédl
a pak, a pak, že jsem neplodný!
nuže ...
| 
