|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jednoho kouzelného dne přišla ke mně slečna a měla nádherné srdíčko ze skla, zářilo jak diamant. Mým přáním bylo držet jej alespoň na chvíli v dlani. A ona mi ho dala, abych se o něj staral. Byl jsem šťastný, opatrně ho vzal do dlaní a uložil do krabičky vystlané vatou. Tady je, vidíte, jak je krásné a jak září. Nosím ho neustále u sebe, občas vyleštím - ale opatrně, aby se mu vůbec nic nestalo.
To s mým srdcem je to trochu horší. Je ze dřeva a je na něm spousta výčnělků. To víte, dřevo. Nezáří, ale třebaže není tak krásné, mám ho rád. Někdy, jen tak, aby bylo hezčí vezmu nůž a ořezávám. Bolí to, ale stojí to za to. Mí kamarádi na to mají jiné finty, jeden na své srdce lepí pozlátka a spoustu krásných věcí, druhý ho vystavuje a chlubí se jeho ošklivostí a třetí ten ho schovává, neukazuje a nedává. Další si ho nechal zmrazit do takové krásné ledové krychle, která krásně září. A já nic takového neumím, tak vezmu nůž a ořezávám.
Jednou se určitě někomu zalíbí, vezme ho ode mne a řekne „To je krása“. Bude se o něj starat, nosit v krabičce vystlané vatou . Jednou .....
|
|
|