Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 22.12.
Šimon
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
hluboko v zámku
Autor: westfood (Občasný) - publikováno 2.6.2001 (00:32:01), v časopise 5.6.2001
Občas v přítmí v zapadlém pokoji hluboko v zámku, sedím s hlavou v dlaních a přemýšlím. Ne snad protože bych byl zoufalý - mám hlavu v dlaních, ale protože tak mohu lépe cítit žár mých dlaní, tváře a čela. Ale i na ten neskutečný horečný plamen tepla, jež vyšlehá z temných hlubin, kde na dně vzniká nejzářnější světlo a proniká až do mé krve - občas ustane, slehne s krajinou, kterou obvykle vidíme z auta a ponořím se do myšlenek.
Tvoří barvy letní husté trávy, sladce červených jablek, chladu řek i s mimovolnými záblesky na hladině, stejně jak hustou modř obrazů či vzdušnou modř na letním nebi. Někdy barva přinese teplo červených odstínů snědých barev, otepy mohutných černých vlasů a kadeří, do niž zakousnem zuby a držíme to teplo, tělo života z nejkrásnějších koutů poskládané, šumící vlastním dechem, rozrývající prostor v krajinu snů. Držíme veškerou možnou váhu v jediném obětí, horký dech nám šeptá do ucha nejsladší rozkoše a přeci je možno skončit jak včela se slepenými křídli v malinové šťávě ve sladkém obětí, ale přeci je i možno se líbat věčně v krajině širé, kde se nepluje, ale chodí přes louku, kde šimrají stehna tiché doteky všemožných trav a spočinout v sobě, polibky syceni, mimo sen stvořený z barev, mimo sen ztemělích pokojů a rozpadajících se ulic a ztrouchnivělích těl (bez kousku zlata.)
A přeci, přeci se probudím v zámku z karet, s hlavou v dlaních, poslouchám jak vítr pluje kolem mého ucha, zašustí papírem, vrátí se k temeni, jako šíp mi proletí mráz páteří, zfoukne svíčku, jak oheň nejsuší kraj a vypluje oknem do zahrad zažloutlích a potemělích západem. A když slunce slétlo za hory a krajina je oděna tmou, přichází onen žár, co vzniká na dně v nejhlubší propasti, kam slézám pomalu protože se bojím že snad spadnu a kam bez jištění v nejhlubší tmě nahmatávám výstupky kam nohu uložit, kam ruku položit. Cítím ten žár, ale on netvoří světlo, je v mých dlaních a rozpaluje tvář, ale nerozsvítí tuto propast, abych si byl více jist, mám-li šplhat dolu či nahoru. Nebo skočit?


Poznámky k tomuto příspěvku
Black (Občasný) - 2.6.2001 > Je to krásné zamýšlění se. Líbí se mi zejména barevnost, se kterou vše popisuješ a poslední otázka tomu všemu dodává to, že se čtěnář musí zamyslet. Pouze ta druhá věta mi tam nesedí, myslím tu parentezi - ne snad protože bych byl byl zoufalý - mám hlavu v dlaních. Jinak ale velmi pěkné.
Body: 5
<reagovat 
Petr Krasny (Občasný) - 2.6.2001 > "Krajina posedlá tmou, vzpomínky do sedla zvou".Pěkně si popsal (asi) své pocity. Hm, na literární server to zřejmě patří. Ale je v tom něco i pro druhé?
<reagovat 
westfood (Občasný) - 3.6.2001 > Vskutku je to jenom můj pocit ze skutečnosti. Tenhle například hodně obecný, bez detailů, bez jakýchkoliv záchytných bodů pro čtenáře. Není ponořen v jediné situaci ale zhrnuje určitý počet situací které z toho pocitu mohou vzniknou. Nejsou zde zapsány ale třeba mohou vypadat následovně: Jan má velký koláč, Evžen malý koláč, Jarda na to hle Jane, co mi takhle dát koláač a Jan: víš co, vem si vod Evžena. A Evžen na to: nono, tak mu dáme oba půlku a bude to OK. Tak Jan a Evžen kývnou že to tak udělaj, podaj mu každý svoji půlku, ale Jarda, nene dík nechci, přece sem se vonic neprosil.
V tom jak vidím svět se odrážejí i myšlenky, jestliže, a stejně z myšlenek se odráží náhled na svět jak říka Zen. Neusiluju o morální poselství ani o nic jiného, tim může být člověk krmen celej život a když příjde na lámání chleba tak prd a žere raději sám. Teda to je kec a prd, a už kecám.
No prostě jsem ti chtěl říct že nejsem Ladislav Klíma, ale spíše Kafka s podobně sebetrpným pohledem na svět, kterého se chci samozřejmě někdy konečně doprdele zbavit, a tim že tady ze sebe exhibuju, tak i trochu ventiluju, a snažim se bejt poctivěj sám k sobě i když je to kurva těžký, tak mě podobný zoufalý připomínky mimo téma, takhle provokujou. Konec. Ale dík že ses zeptal, kdybych kecal vod cesty, tak se zeptej ještě jednou a řekni přímej příklad kterej spisovatel má ve svém psaní i něco pro jiné snad kromě nějakých Otů Pavlů, který maj kurva hezkej pohled na život, ale mě prostě zajímaj zoufalci. Tak resumé, které možná bude lepší než celý tohle je: Řekni mi, který autor na tomto serveru, má v sobě i něco pro druhé. Dík. Pizdo. sorry
<reagovat 
Petr Krasny (Občasný) - 4.6.2001 > Máš tam Jardu- dvakrát, Evžena a Honzu - třikrát, Klímu,Kafku a Otu Pavla jednou. Kurvu a prd taky dvakrát. A abych nezapomněl- po jednom kousku kec a Pizda (nějaký kamarád?). Ale celkem se mi to líbilo. Určitě to přišlo z té nejhlubší propasti, kam sestupuješ tak pomalu.
<reagovat 
westfood (Občasný) - 4.6.2001 > Kécáš stejně jak já.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter