V očích každého z nás, zračí se Tvá nevinnost, Tvá tvář i Tvá krása vždy jiným způsobem. Takováhle seš, to je můj sen, a takhle Tě prostě vydim já. Tvé myšlenky, Tvá vůně, Tvoje nevinná přec svůdná tvář, je zahalena rouškou tajemství. Přesto půvabná, svůdná a svým způsobem krásná jsi a tajemná. Přímá, mluvíš z očí do očí, a proto slyší Tě jen Ti, kterým postavíš se tváří v tvář. Nesměješ se, nepláčeš, seš tichá. Nevím proč, snad nemáš zapotřebí křičet. Přicházíš nezvaná a neodcházíš sama. Jsi noční můrou, krásnou neznámou, či spásou? Nevím! Oblíbená nejsi. Snad proto, že jsi dokonalá. Nemáš ústa plná planých řečí, nic neslibuješ, nic nedáváš, seš dochvilná a nesmlouváš, naháníš strach svou krásou. Nedávám sliby, však tenhle Ti dám. Budeš poslední komu podívám se do očí, podám Ti ruku a spolu otevřeme bránu do nebe, protože peklo je na Zemi. Tvým kámošem je Bůh a Tvý jméno je SMRT!