Neděle - to byl den, kdy
oblékal se do svátečního
a projížděl, jak tvrdil, městem
evidovat květy
většinou nedospěl dál než
na druhý konec města
kde při tramvajové točně
stála zahradní restaurace
tam strávil noc a ráno
první tramvají
vracel se zase zpátky
Vystoupil poblíž domova
žil v zahradě a ve skleníku
pustil si plyn z vařiče na
propanbutanové bombě
a pozorně naslouchal
popíjel přitom vlažnou kávu
kterou mu dřív
uvařila žena s péčí
hodné družky
jejich dcery pojmenoval
po tropických květech
spaly v mansardě domu
s výhledem do zahrady
Jednoho dne - to byla opět neděle
vrátil se z procházky
a když odemykal vrátka
trnul jako opařený
slyšel, jak jeho záhony
kdosi oplakává
ač tam stály tak
jako vždy - upravené
Od té doby už nezasadil
nic kromě ostřice
do zanedbané půdy
uprostřed točny na konci města
Ale jeho záhony
přesto neuvadaly
nezarůstávaly plevelem
a nestrádaly suchem
i když celé dny proseděl
u rozevřených novin
u studené kávy
živil se stále poctivě
ale když vysadil poslední
zrnko ostřice
které našel v kapse
svého pláště
za svítání
dojel do bytu
tam přečetl noviny
složil je a odešel
za přítelem, který vlastnil
hrnčířskou dílnu, jestli
nepotřebuje pomocníka
kterého neviděl už leta
dva roky mu trvalo
než si sáhl na první vázu
Ještě ten den se rozloučil
že vrátí se ke své profesi
doma vynesl ze skleníku
nepoužívaný stolek
postavil jej k lavičce
ve stínu vzrostlého kaštanu
uprostřed zahradnictví
vrátil se ke své profesi
a jako vždy - stále dojížděl
na tramvajovou točnu
na druhém konci města
a vracel se ráno
žena mu přinášela studenou kávu
Ptal se jí, jestli je konečně
už váza na stolku pod kaštanem
plná vody přesně po okraj
pustil plyn a četl noviny
pak pracoval na záhonech
a čekal až dozní déšť
|