Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 22.12.
Šimon
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Drsný kraj v duši
Autor: hermelín (Občasný) - publikováno 20.4.2005 (11:20:18)


DRSNÝ KRAJ V DUŠI

PETR HERMAN


Drsný kraj v duši

bláhovost lidských symbolů,

věnec upletený z jakýchsi očí,

ucho napjaté k desce stolu,

trochu slz v polévce

a pak zlomené ruce ve vakuu

lidské nehynoucí bolesti.



Drsný kraj v duši

kolotoč světem točí

dvé očí hledící z nebe

snaže se pochopit bídu lidského

pokolení, nechápe už vůbec nic.

Přesně jak já.



Drsný kraj v duši,

pláč, bahno a marast,

slepý vede slepého

hluchý popisuje hluchému cestu

beznohý se chce rozběhnout.

Šílenství v krajinách duše

mlátí se mnou, nervy mi tečou

a já snaže se rozumem svým

pochopit, co se vlastně děje,

pochopím všechno až příliš pozdě.

Ono se totiž neděje vůbec nic.



Drsný kraj v duši

bláhovost lidských omylů

z nebe hledící jakési oči

dýchají mrazem, spalují mé rty,

rozežírají mou tělesnou schránku,

padají mi vlasy a zuby se kinklají

jak zvony na kostelní věži.

A jejich hlas stále naráží na jazyk,

ale proč ten mlčí a zůstává najednou němý,

má -li co říct, ať promluví.

Drsný kraj v duši

bláhovost lidských osudů

z nebe hledící věnec jakýchsi očí

ucho napjaté k desce stolu,

trochu slz v polévce

a pak zlomené srdce ve vakuu

lidské nehynoucí bolesti.



Drsný kraj v duši,

ticho značí smutek, trochu slz,

jedna dlouhá táhlá bolest v hrudním koši,

a pár černých havranů,

jedny máry, co se za dveřmi připravené krčí

a stín, známý to větroplach, pomalu se

za tebou plíží a hlídá tě, aby´s ho někde kus

neokradl. Stoupá si na špičky před tebe proti slunci,

čímž slunce níž, tímž větší stín,

tímž větší bolest a splín.



Drsný to kraj v duši.

Samý stín, světlo skoro žádné

však v jednom jejím rohu ho trocha světla jest,

čímž víc miluješ, tím víc se jasní,

tím víc se jasní tvář a pak …..



Už žádný drsný kraj v duší,

bláhovost oslav rozsvícených lampiónů

světla ve všech koutech duše....



Jen do té doby, než svíce v lampionech zhasnou:



A pak zas drsný kraj v duši

bláhovost lidských osudů

z nebe hledící věnec jakýchsi očí

ucho napjaté k desce stolu,

trochu slz v polévce

a pak zlomené srdce ve vakuu

lidské nehynoucí bolesti.






Poznámky k tomuto příspěvku
Raimund (Občasný) - 20.4.2005 > Pěkný ale dlouhý.
Body: 2
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 21.4.2005 > Pro mě příliš patetické, jak námětem, tak zpracováním.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter