prolog: propusť

—dnes ne zítra pták ne pěnkava točité schody ne přímé schodiště možná našminkovaná (trošičku) ne v památníčku dnes ne zítra do tmy ses vydala tak velká tak sama ne s nikým ne ne na červené koloběžce s malým hřebenem lesklým jako tvé vlasy ne jako tvé střevíčky ještě ne to ne
to ne—

***

 1. do zahrady

 

 lukrécie
 všude plno kouzelných oliv
 zlatých stromů ach
 ze vší té krásy mi
 srdínko najednou
 přestalo
 být


 2. s mašlí ve vlasech

 jako bys líbala můru / velkého černého netopýra / jen si to představ:

 krysu v kalhotách
 koženého kostelníka 

 a jen si vzpomeň / jak jsi plakala na hrobě / své o pár minut 

 mladší sestřičky


 3. v kanále

 něco od uvnitř a něco ze vně něco čvachtá

 ten třpyt tě jenom zlehounka pohladil
 ty sis zapálila strajku
 do tmy se ozval výkřik
 to nic koťátko to jen —

 v kanále mají dneska kamarádi maškarní


 4. každý den

každý den když
se vracím z práce
na konci klímovy
a začátku nerudova
náměstí vychází to
tak na půl desátou
večer ulice jsou
už většinou prázdné jen
tu a tam nějaký
osamělý
chodec či párek tulící
se k sobě

zahlédnu na kandelábru

tu věc

nejdřív jsou to jen světla prchavé
odlesky automobilových
reflektorů na slizké
kůži cítím
horko v plicích
hlava se mi láme stojím
jako přikovaná potom
to začne nabírat
ostřejší obrysy

něco se ti připomene, že?

odraz v kaluži se zlomí všechny
reklamy zazáří z kandelábru
začne padat pot žlutý hustý
jako rozpuštěná zmrzlina a

potom se to pohne.


 5. můj milovaný

 nemohu zapomenout

 na

 tvé oči
 
 nemohu zapomenout

 na 

 tvé rty

 nemohu zapomenout

 na

 ostří tvých chapadel

***

 epilog: návrať

 už je to dlouho co jsem
 vystoupila z jezera
 tu hned
 přiletěl král vítr a vysušil mi
 vlasy a pověděl mi
 o tobě

   že pořád jsi
   že pořád jsi

     blankytně třpytivý ale
      že tvé měňavky pomalu
       vysychají že tvůj dech 
        slábne plíce hlasitě praskají že tvá

         ústa se otevírají

          ale nevydávají žádný zvuk

 já rozběhla se po
 točitých kaskádách
 průhledných leknínů a černých lotosů

   někam daleko sledujíc pouze lesklý odraz měsíce na tvých duhovkách — —