Tereza: Seš dneska nějakej nervózní, Vašku. Děje se něco?

 Vašek: Já nervózní? Ne!?

Tereza: Tak proč se mi nekoukáš do očí jako když jsme spolu?

Vašek: Když mi se už moc nevídáme.

Tereza: Čí je to vina?

Vašek: Ty se furt vymlouváš, že nemáš čas, že se musíš učit a pak divadlo a á…

Tereza: Já se nevymlouvala.

Vašek: Když jsem někam šli, bavila ses s někým jiným.

Tereza: Mně to taky, Vašku, nedělá dobře, když se otáčíš za jinýma! … A je to venku, chtěla jsem ti to říct.

Vašek: A co tenkrát U Cikána, když s mě tam nechala stát a šla si s tím frajerem na panáka.

Tereza: Ale Honza slavil narozeniny a já jsem si myslela, že to pochopíš.

Vašek: Ale pak mi nevyčítej ty ženský. … Teď se ti dívám do očí.

Tereza: Ale jak? Není to upřímný.

Vašek: (dramatická pausa a změna hlasu – zatěžkaný) Terezo, já jsem ti chtěl něco říct. My jsme se odcizili.

Tereza: Tomu nerozumím.

Vašek: A taky nemůžeš. Potkal jsem někoho.

Tereza: A co má být?

Vašek: Jmenuje se Eva. (menší pausička) Vlastně za to můžeš ty. Odešla si s tím Honzíkem a já tam zůstal sám.

Tereza: A kdybych zůstala?

Vašek: Jenže tys odešla.

Tereza: Tak to je konec?

Vašek: Asi.

Tereza: Asi?

Vašek: Určitě … (Tereza se zvedne) Ale…