|
Aneto, dopis píšu Vám
a s láskou doma vzpomínám
na Vaši něhu.
Ta něha hodně dala mi,
díky ní jsem prošel skalami
k neznámým břehům.
Z různých koutů a zákoutí
chtěl jsem oceán přeplouti
a doplout až k Vám.
Osud mi to však nedopřál,
i když jsem si to moc přál
a zůstal jsem sám.
Refr: Ač je to jen 200 km
anebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení.
Na politickém barometru
setrvala níže,
a dokud trvá, svět se nezmění.
Až budete můj dopis číst,
snad mi napíšete také list,
budu Vám vděčen.
Nastává doba setmění,
svět se bohužel nemění
a proud vody dál teče.
Není to žádná idyla,
být v kraji za debila
a důstojnost nemít.
Rovnost lidí není tu.
My bez lásku, bez citu
máme snad umřít ?
Refr: Ač je to jen 200 km
anebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení.
Na politickém barometru
setrvala níže,
a dokud trvá, svět se nezmění.
Aneto, moc mi chybíte
a možná, že to nevíte,
ale chtěl jsem Vám dát srdce.
Na lásku potom nezbyl čas,
život teď píská poločas
a já jsem zdrcen.
Snad se k Vám dopis dostane
a v očích navždy zůstane
plamen ohně z loučí.
Bez Vás jsem jak ryba bez vody,
pozdravujte Sochu svobody,
zatím se loučím.
Refr: Ač je to jen 200 km
anebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení.
Na politickém barometru
setrvala níže,
a dokud trvá, svět se nezmění.
| 
