spoluobčan
Chodí tam každý den a hledá
Hledá v koutech, co by sněd
Hledá čím by žízeň uhasil
Hledá komu srdce naplnit
Jako pavouk spřádá sítě a chytá vítr
Hustě rozvěšeny, ani paprsek nepronikne
Roztáhne noviny, dům se rozvlní
Dva pokoje
Listopad a Prosinec
Teplo stoupá z dětské brašny na mládí
a bílá záře od těch podlouhlých věcí mezi prsty
Vůně, která ho zabíjí
Chodí tam a hledá
*
Nevím jak moc, ale snad ne tolik aby sis zakryla oči.
Dobrý úmysl a snaha o povznesení se
se mění v černou tmu bez světélek v hloubi.
Tam někde uvnitř kde to vře a vzniká nenávist
se vidím jako malinké stvoření choulící se
do závojů mlhy.
Snažím se prokouknout, ale jsem slabý.
Slabý na to spatřit pravdu která se tak nerada ukazuje.
Je tam.
Objevit jí je tak těžké…
Ale proč?
Nevím, rád bych ale třeba je to tak lepší…
*
Pět doušků větru.
Těch pět nádherných ofouknutí posune člověka dál.
Vidí se ve vaně plné bublinek, v ruce vonný mok.
Další lok a čas se začne kroutit do elips.
Jen zmáčknout ano a je bez starosti.
Držet ji za oblé tvary.
Myslet na to kdy přijde.
Kdy se ukáže.
Vysát poslední kapku a je tady.
Lesknoucí se chladné dno.
|