Podzim.


Namaluj si podzim.

Připrav si štětec, paletu nejkrásnějších barev,
bílé plátno a pokoj v podkroví.

Zavři oči, štětec nech volně klouzat po papíře,
jen pouhý divák fantazie bez hranic.

Barva střídá barvu, zemité tóny hladí svým teplem
a ty se do něj celá oblékáš.

Stojíš uprostřed té barevné hry a cítíš,
že ten obraz voní po slunci.
Už trochu ospalém a líném, jak se sluší.

A taky po vodě. Po vodě bez dlaní. A bez tváře,
co v slzách úzkosti zas padá k zemi z těžkých peřin mraků.

A co můj obraz? Slunce jej nespálí.
A voda nerozmaže. Zůstane už jen vzpomínkou.

Tak namaluj si podzim!
Tak namaluj si mě, mě a podzim v nás!