páč bych stejně dělal jenom vostudu.

Já mívám z plesů deprese,

na plese i po plese.

(i před plesem),

také neumím žádné tance, ani párové, ani solitérní, ani kolektivní, umím jen dělat šatnářku.

Mě to vždycky tak vydeptá, ty navoněné dívky s odhalenými šíjemi vytáčí pyšně říznou polku se svými elegantními mládenci, kteří na rozdíl ode mne umí tančit. Do toho já ožralý ze zbytků piv, které nechaly na stolech vyřvávám, "tak přijíždí poslední kovboj" a ony mě znechuceně přehlížejí.

Pak přichází ONA, dívka která mi připomene jednu z plejády těch které jsem chtěl (a ony mne ne), po hodině duševních muk jí oslovím:"slečno, vy mi někoho hrozně připomínáte, neznáme se odněkud?",

ona se pohoršeně otočí: "to asi ne"

a zavěsí se do jednoho z TĚCH, s optimistickým kukučem, z TĚCH, co nevypadaj v kvádru jak funebráci, z TĚCH, co tančí tance standartní i latinsko americké jak čamrdy, z TĚCH, co se na každém plese neožerou.

Já mívám z plesů deprese,

já nemám plesy rád,

možná je to obcese

a možná ne.

se mnou nepočítejte