|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vanoce, Vanoce. Zacinam se jich pomalu ale jiste desit - kazdy rok ma o neco vetsi grady nez ten predchozi. A vubec, za poslednich pul roku se mi toho prihodilo tolik, ze si kolikrat rikam ja sepsat denik, tak se prodava jedine tak v oddeleni fantasy (ne ze by mi to vadilo - ja fantasy muzu :).
Ale tyhle zacinaji byt fakt super. V nedeli devatenactyho jsem dorazila do Bazileje s tim, ze jsme tu s kolegama meli party - prave svycarske fondue. Tesila jsem se, ale bylo v tom tolik alkoholu, ze se to zrat nedalo. Pondeli probehlo ve znameni zmatku ("Hod mi to sem - ne radsi sem - nebo tamhle!") a pozde v noci se mymu milackovi udelalo fest blbe. Proste pohoda. On bez kreditu, ja bez kreditu, bydlime ve Francii, mestecko Huningue, neznam tam ani nohu, pevnou linku - samozrejme - nevlastnime. (Kdyby se nekomu chtelo, mrknete na mapu - Z Bazileje do Francie je to co by sutrem dohodil a zbytek dosel pesky).
Rano se mi povedlo chytit na SMSce Kaju, co za nej tenhle tyden vlastne zaskakuju. Prijel, zkouknul mi Rolfa, ktery v tu chvili pripominal hromadku nestesti, pokecali jsme a domluvili se, ze mi bude co chvili volat. Mezitim jsme si popredavali flasku s coca-colou.
K veceru se Rolf zmatoril (proste nevedel pres den chvilema kterou stranou se ma k tomu hajzlu otocit) a zdalo se, ze si Vanoce uz vybraly svou dan. Ha ha ha.
Druhy den jsme si notovali, jaka je to pohoda, ze to asi nebylo nakazlivy, protoze jsem v pohode, kdyz tu najednou zacala litacka. Priznam se, uz jsem mela hodne kocovin, ale takhle blbe mi jeste nebylo... Vecer uz jsem akorat lezela v kanclu za stolem na zemi a pro zmenu lital na wc a zpet Karel - pili jsme ze stejny flasky, vzpominate? A to mel pred sebou jeste streku z Bazileje do Plzne. Jenom tak asi 600 kilometru...
Druhy den jsem mu volala a Kaja povida:
"Dojel jsem k Freiburgu, tam to na mne prislo. Zastavil jsem, zamotal jsem se do vsech bund co jsem tam mel, lehl jsem si na zadni sedadlo a spal jsem ctyri hodky. Obcas jsem jenom otevrel dvere a blil ven. Pak jsem zas ridil skoro az k hranicim, tam se situace opakovala. Do Plzne jsem misto v sest rano dojel v jednu odpoledne, dostal jsem od rodicu prasek na zaludek, sklenici vody a pak jsem spal jako zabitej, ani ty telefony me nevzbudily." Dalsi vanocni obet.
Ten samej vecer, predtim nez odjel, me Kaja hodil domu, protoze Rolf se chtel jeste zdrzet v praci. Dum, ve kterym bydlime, je panelak na francouzskej zpusob. A uz dole u vchodu to zacalo vypadat divne: vsude voda, v mezaninu v druhym patre vymlaceny sklo z okna, ve tretim patre, kde bydlime, vody na podlaze tak pet centimetru nejmin. Otevru dvere do bytu - tech pet centaku bylo i uvnitr. Nastesti jenom u vchodu. Takze rychle hlavu do misy, pak vzit mop a misto odpocinku a rekonvalescence vytirat a susit. Kdyz bylo hotovo, prastila jsem sebou na postel - na matraci na zemi. S-P-L-O-U-C-H!
Voda vodenka zakerne prosakla podel rohu za skrinkou (jedinou, kterou Rolf v garsonce ma) a vsakla se hezky poradne do matrace. To uz jsem nevydrzela a poslala jsem milackovi posledni SMSku, na kterou mi stacil kredit. Nastesti prijel takrka okamzite, zahajili jsme susici proces a pak jsme prespali stejne v praci.
Vcera jsme se o prestavce byli mrknout doma. Cestou padaly fory jako: "tedka uz to zamrzlo, tak si vezmeme brusle, ne?"
Nastesti nezamrzlo. Zapnuli jsme topitko, posbirali namoceny veci s sebou do prace - mame tam pracku - a Rolf dostal spasny napad:
"Nejnacucanejsi je ten povlak na matraci - matrace sama je kus molitanu a prostor s pruzinama uprostred. Tak to stahnem, vyperem, hodime to do susicky a pak bude pohoda."
Tak jo. Jak rekl, tak se stalo. V pul jedny v noci se ta mrcha hnusna tezka konecne dosusila. Prijdeme domu a... Rolf ten povlak dal prat na 60°C. Srazil se. Tak jsme na milou (stale ponekud, ehm, provlhlou) matraci natahli ponekud, ehm, provlhle prosteradlo a slo se spat.
Dneska me pro jistotu jeste ceka vanocni prezentace u jeho rodicu, kteri se o me existenci dozvedeli pred tydnem...
Takze, doufam, ze jste se dobre pobavili, ja ted, kdyz to pisu, se uz bavim taky. Preju krasny Vanoce, at ten Jezich poradne jezi a kresnej rok 2005. A zadny malery - a kdyz uz, tak je aspon napiste...
|
|
|
