Bojím se vás

muži

když na můj práh

bolestí   vstupujete

 

Otevřu každému

kdo umí

vyslovit mé jméno

S úsměvem

vždy  se dívám

do očí

 

Ztracená v nejistotě

Ztracená a sama

v sobě

Pokaždé

když se vy

dívat přestanete

 

Kradu si duši

a za úplňkových nocí

ji prodávám po tržištích

vděčná za každý zvuk

úsměv a vůni

známky obyčejného života

který mě míjí

 

V těch chvílích

jen Měsíc rozumí

a za každou noc

věnuje mi

další stříbrný vlas

 

abych nezapomněla