Je to jako jít zas spát,
když pracovat a být se dávno mělo,
(vteřinám uniknout k peřinám)
kde stalé se může zdarma odestát.

Je to jako uložit tvář na polštář
(tak sladce by se možná spalo,
nemít v hlavě mrkající kalendář),
tak začíná se třetí kolo,
na kterém se spolu vezem,
sedím na rámu s tím slabikářem,
(šlapeš na pedál, že z něho letím skoro,
vítr listuje mnou, padám na zem).

A pokud domrkal,
tak možná jenom zavřel oči,
vyčerpán cestou do mrtva,
vždyť další kalendář už půlkou ledna točí
(a já – jedu kolem, stále tvá).