je to jako

  souboj

    něčí nepozornosti

      s můrou

        který se ještě

          zastávaj

můj strach

ne můj strach

jenom

stín

svlékající si zeď

a mokré mihotání

záblesků stop ve vzduchu

šmouhanců

koutkem oka

dotknou se

ze všech stran

ne strach

jenom

ten stín a my

ty nejsi mi

tak kde tě jindy nacházím

jako kdybys chtěl hrát

kdybys už začal hrát!

na schovávanou

ale

divně zlou

to jednou starší zmizí moc

daleko ve skrýši

až za

za slovy teplem vším známým

tam kde končí navždycky hra

čeká

a mladší stárne

polekaně

v houstnoucí samotě klouže a padá

má strach

jako je teď

můj strach

.

.

.