Dopis pro vlastní potřebu
Pátek 29.10.04
Čau ségra!
Balím ti dárek k narozkám
na nádraží v Berouně
To se mi ještě nikdy nepodařilo
vidím se jasně, jak ohýbám tmavomodrý papír
a přelepuju ho páskou
A jéje, další vlaková story,
pomyslí si nejspíš každý, kdo tohle bude číst
Jenže tentokrát to není jen o vlacích
Cítím se, jako bych znova odešel z domova
zase na cestě (zvyk z dřívějška?)
Trčím někde na dalším nádraží a počítám nástupiště
V batohu na zádech znova bydlím,
jako tenkrát v tý zelenočerný krosně, co se mnou objela svět
Všechny ty zubní kartáčky, pasty, hřebeny, šampóny, spodky, knížky, skripta, špinavý prádlo
čistý prádlo
špinavý prádlo
čistý prádlo
jeden lahváč, druhý lahváč
a v neděli cesta do Prahy
a v pátek cesta do Mostu
a ty jsi na mě čekala, moje milá
v objetí jsme přečkali večer
a mě se nikdy nechtělo do Litvínova k našim:
pozoruju hodiny, ručičky mých digitálek v poklusu
a v duchu vidím ty posraný tramvaje dole ve městě
jak jedna
za
druhou
...odjíždějí
"tak tu zůstaň", říkáš
a já nevím, slíbil jsem přece mámě, že dorazím do dvanácti...
"hm..."
Ale vážně se mi nechce,
vážně ne
A tak jsme spolu usínali
Tahle story je taky trochu o dědových osmdesátinách
narodil se na dušičky 1924
a infarkt, který měl nedávno, mi znova připomněl člověčí křehkost
Před lety mi vyprávěl, jak s kamarády utíkali z Junkersky v Magdeburku
A jak rodiče zírali, když se pak zjevil doma
a jak se potom šel přihlásit na českým policajtům
dřív než by ho Němci zase našli
A jak v lágru kradli z vagonů uhlí a cpali ho pod prkna v podlaze
S tímhle člověkem jsem loni u nás doma boural zedˇ a učil se štukovat
on mě naučil řídit auto a od něj mám svojí první kytaru
když už mě můj nevlastní táta naučil akorát, co je strach.
A táta, po kterým jsem Novotný, mě nejspíš pozoruje odněkud shora
nebo
sdola
to je věc názoru, ale snad musí být na mým životě
nějak zainteresovanej, i když to tu zabalil tak brzo
Anebo ne, jen tak tu plácám,
abych zastřel, že umím psát jenom
o vlacích a kolejích
jakoby se můj život skládal
z přehazovaných výhybek
jakoby čas ubíhal jen mezi projetými zastávkami
Podnělí, 1.11.04
Včera v noci jsem tě ve snu
objímal, hladil křivku tvých zad,
jen na chvíli, takový mžik
oka mžik
a byla jsi pryč
Vlastně přesně nevím, jestli to bylo včera
Dneska je zase ráno
(trochu překvapivě)
nad poli se válí mlha
světla aut se jí prodírají do míst B
Tohle mlžný ráno bych tak rád vyměnil
za další sen o tobě
Krajina je zkreslená sklem rychlíku
ten její zrychlený pohyb vzad...
Že by lokomotiva svými koly
dokázala roztočit Zemi?
Jako gigantický setrvačník
obří dynamo
je sedm hodin a pouliční světla
svítí díky téhle naší snaze
neutuchající snaze jít vpřed
máme co jíst a do čeho se obléct
chvalme civilizaci a ať všichni přestanou
rýpat do vosího hnízda, ještě je sakra čas, tedˇ dokonce o hodinu víc
Jen kdyby ten benzín nebyl tak drahej
a práci kdybysme měli!
Holt - dřív bylo líp, nic naplat!
Každému případně ránu do zubů a srovnat krok, kdyby něco
Ale práce byla, tedˇ aby se člověk pořád o něco snažil...
A za NICH bude líp, když bude z čeho
Možná zdaní sny, zdaní mi tě, miláčku
patnáct deka erotickýho snu
to je osm devadesát, to nám snad, pane, dáte...
Ne, proboha, vemte si třeba auto nebo byt, ale nechte moje sny napokoji!
Snová policie pak ale stejně přijde a zabaví mi všechny pásky s tebou
všechno, všechno, všechno...
Začnou odposlouchávat každou
REM fázi mýho spánku
Skoro jako v 1984, Winstone!
Nebo je to zase nějaká bublina?
Nafouknutá žvýkačka pubertální holky
která chce jenom vzbudit pozornost svých
pubertálních spolužáků?
"Pane kolego, vaše sny jsou každému ukradené!",
říkají nahlas a důrazně má ostatní já
ale můžu jim věřit?
Možná...musím být opatrný!!!
A ráno se vzbudím
ty vedle mě akorát vstáváš
a pak mi zase utečeš
'protože musíš do práce'
'protože jsi nervózní z diplomky'
tak vstanu i já a naše psice na mě vrtí ocasem
A ty mě políbíš, běžíš na trolejbus
a nestihneš se už dozvědět, že se mi
o tobě v noci zdálo
a měli jsme spoustu času
v tom nezdaněným snu
Spoustu času na lásku
dokud nám není osmdesát
a máme všechny zuby
a dost vlasů
na to
abysme se jeden druhýmu líbili
|