hořejní

v těle silný plamen
já osamělý pes
lijící do sebe čaj a nůž
abych si uřezal nos
jako Van Gogh ucho
když jsi ho nechala být
v Tvém jinak skvělém minulém životě
pes se může nechat zdechnout
nejen v prokleté básni
touha může odeznít
ale teď tento okamžik
každý atom kolem mne si ukládá do paměti
že žiješ že jsi
kašlu na budoucnost
kašlu na minulost
žiju jsem
ostatní ať si tančí
na palubě svých drobných

topících se radostí