Bolest

Když je ti smutno k pláči,

když na víčka slzy tlačí,

tak ti povídám:

„Ty nejsi, prý nejsi nikdy sám.“

Když nebe tvé je zatažené,

když blesky šlehaj v duši tebe,

tak ti povídám:

„Ty nejsi, nejsi nikdy sám.“

Když zřítily se tvoje všechny plány,

když už kašleš na všechny ty dámy, pány,

tak ti radu dám:

„Nechtěj býti sám, nikdy sám!“

Samota je těžší než tuny zlata,

samota jsou uzamčená, pevná vrata,

od nichž chybí klíč, chybí klíč.

Také v duši tvé jsou pevná vrata,

otevřít je nejde na to tata,

chybí ti k nim klíč, kde je klíč?

Otevřít je můžeš jenom láskou,

láskou, tou největší kráskou,

kterou v sobě máš, v sobě máš.

Tak rozdávej ji všude, kolem sebe,

v očích měj jen krásné, čisté nebe,

které všem rozdáváš, všem je dáš.

(MTR, Jeseník, 1992)