Máslový vrah

Tak jako žhář donucený po sobě hasit

tak jako lhář se lží,co má ho spasit

kráčí stránka stinná,co se tváří,

že je jiná.

Klidně pokleká a svou hlavu před ní kloní

jak řeka protéká, své oblázky proudem honí

smířený jako se svou hřívou štětec

nemyslí si, že je světec.

Mech voní, rosa padá v bukovém lese,

dívenka s rukavičkou svou trochu do mlýna nese

světýlko pohasína, tma do očí popohnána

rukavička od dušičky, tělíčko od hlavičky,

na cti utrhána.