modrým inkoustem píšu na bílou stránku
a u tabule stojí další z nás
zas vydán někomu je napospas
a hodně z vás má teď už na kahánku

Mé myšlenky létají někde venku, pryč
mé tělo sedí, duch se vznáší
a jako kůň se pořád plaší
jen ztrácím opět od okovů těžký klíč

jsem duchem jinde, na onačích místech
a sbírám psaní po dubových listech
a miluju se s Tebou, víš...

pak navracím se s nechutí a znova
a lovím vzduchem shora padlá slova
než k životu mám stejně k snění blíž