V pasáži luceren, žijeme ve smyslu světlušek, poletujíce od jedné ke druhé, dále od středu světů, kveteš, kvetu, a pak všichni s úsměvem letíme vstříci největšímu ze sluncí a zlatá brána je otevřenou náručí, nám jenž přicházíme a odcházíme. Celý život je krátkým na všechny naše činy, a naše činy jsou bezvýznamné pro bohyni větru ve vesnici uprostřed hor, čekám na únor života v květnu. Vím co vím a nemám strach příjde stá strana rukopisu a nebude více co bych mohl psát.
Začínáš se bát, neboj budeme vždy spolu.
já a ty
Bůh
Bohové a Bohyně
lotosový květ na klíně
láska přichází
my jsme
láskou
život
|