|
Střelil někdo holubici,
která nesla v zobáčku
bílou rukavici.
Teď sedí na mráčku
se slzí u oka.
,,Kde jsi můj miláčku?"
žalostně toká...
Chce ho mít
a zase žít
ten svůj život krátký.
Chce letět zpátky
a cítit vítr v peří.
Chce zase vidět
jak si orel s vrabcem síly měří...
Ale teď musí sedět
v nebíčku
schoulená v klubíčku,
aby se ji nestýzkalo....
Proč ji tohle potkalo
ptala se už tolikrát sama sebe
a vždy si prohlédla smutně nebe,
které ji oblopuje....
Proč bolest a krutost
vůbec existuje?
A proč se ji každý věnuje?
Proč převládá zlost
v některých z nás?....
ptá se ptáče zas a zas...
Náhle k ní kamarád přibyl...
Na zobáček ji políbil
a řekl:,,Neplač lásko,jsem tu s tebou.."
a slzu ji utřel.
A tak pozorovali mlhu šedou,
až uslyšeli výstřel!
Žádný konec světa,
jen k nim přibyl kamarád!
Ale kde skončila v lidech věta:
,,Mějte každý druhého rád
a přez nenávyst a zášť
hoďte černý nepropustný plášť..."??
|
|
|
