Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 23.12.
Vlasta
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Tvůj příběh z kolekce Povídky
Autor: Martina (Občasný) - publikováno 22.3.2001 (00:10:53), v časopise 22.3.2001
další>
Co bude? Najednou jako by se zastavil čas. Sedíš v křesle a kolem tebe se plouží stíny těch, kteří již dávno ztratili své vlastní já. Co bude dál? Jsi sám, docela sám, jen ty a myšlenky rozdrásané vzpomínkami, které do široka rozprostírají beztvaré cáry bezmoci.
Muž v bílém plášti u tvé postele, stejně jako včera, před měsícem… Nedohlédneš kolik vážnosti a snad i smutku, je v jeho očích. Patříš k těm, co přestali se smát, bledolící po probdělých nocích, k těm, kteří tady stejně jako ty hledají nový smysl bytí ve svém vlastním utrpení. Jen málokdo dokáže pochopit smysluplnost té chvíle, kdy smrt je tak blízko, i když každý někdy více či méně přistoupil až k prahu propasti života. Jak snadné je odvrátit tvář od lidí, kteří se zdají být slabí, kteří jsou u konce sil, protože pohlédli až dolů.
Život, krok, krůček, pak v hlubině spatřit konec.
Myšlenky bloudí k lidem, které znáš, kteří jsou ti blízcí a přece vzdálení, přicházejí za tebou a v jejich očích vidíš rozpačité pohledy. Jen ti, kteří jsou tu s tebou, rozumí tichosti tvých rtů. Není to ticho, je to volání, které se ozývá v tvém nitru.
Život, krok, krůček, konec se nekonal. Co bude dál? Nový začátek; až začneš chápat, až sám porozumíš, co chtějí vykřičet tvé ztichlé rty. Snad jsi v tichu ubíhajících dnů uviděl strmou cestu návratu. Osvobození od bolesti, která spoutávala tvé nitro. A tělo je tak slabé. Občas se ozve, stejně jako tenkrát, když pohlcovala každý kousek tvého vědomí, celou tvoji bytost. V tichu ubíhajících dnů nově poznáváš, jak drahé a krásné je to, co ti bylo dáno, hloubku poznání lásky v pochopení druhých.
Myšlenky bloudí k lidem, které bys nikdy nepoznal. Jsou ti nablízku a rozumí všemu, co jsi jim kdy v jejich i tvé společné chvíli řekl. A když jsi nemohl, oni, tak jako i ty dívali se do tvých očí. Je to Tvůj příběh, ale nejsi sám, kdo ho zná.
Život za zdí, jsi říkal svému pobytu v dlouhých bílých zdech a nemocničním pokoji.
A pak přišel! Snad přízrak, snad tvůj průvodce, aby ti řekl: "je důležité, abys žil dál," abys mohl říci, těm, co umřeli v tvé blízkosti, zůstávám i kvůli vám s vašimi jmény v srdci.


Poznámky k tomuto příspěvku
Cid (Občasný) - 23.3.2001 > Je to krásné. Ohromující hloubka myšlenky. Stylem je to vlastně skupina postřehů svázená jemnou nití vyprávění do celkového rámce. Děj skoro není a přeci ten příběh je stále prožíván. Líbí se mi, že se nebojíš hlubokých témat.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(4) 5 6 6 7 7 8 8 9
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter