Mrznou mi tady nohy v tom bezedném chladu

modrá obrazovka vrhá mrtvolné stíny po nábytku

Já upír v tom všem zmatku

čekám na svou zradu

 

Tiše jak kmen z minulého století jak trám

čekám na tebe fandím všem TĚMHLE rostlinám

A malý chlapec kdesi uvnitř

rychle zavzlyká jen tak z nudy

prachy polyká

 

A já – závoj v tomhle šeru –

se tisknu už jen k ozvěnám

A s hamletem dávám řeč

„Vy všici, iďte preč!“