V místech kde stával kdysi stín
já potkal jednou Tebe
drželas v rukách krvavých
pohár beznaděje.
Tvé tělo pohltila tma
a srdce rozdrtily ledy
jen oči Tvé zde zůstaly
míhavým světlem ozářeny.
Ptala ses snad už tisíckrát
co moje křídla značí
když na duši mi padá chlad
perutě roztáhnout stačí
a obemknut jimi celý svět
sevřít jej a drtit
v šílené touze zabíjet
pohlédnout do očí smrti.
Pohrdat lidmi bez tváře
jedem své oběti trávit
po nocích dlouhých u čaje
psaním čekání si krátit.