Noční ulicí se plíží,
vyhýbá se světlu lampy.
K stínům chodců vzhlíží,
ač se mu oči klíží,
dále kráčí podél Kampy.

Nůž ostrý v ruce svírá,
stříbrné ostří, chladné.
Do tmavé noci zírá,
dávno je mrtvá jeho víra,
tu už mu nikdo neukradne.

A už je blízko oběti,
naposled pohladí čepel nože.
Ukápne slza dojetí,
poslední vzpomínka na děti,
dávno již poznaly smrtelné lóže.

Vrah již oběti zastoupil cestu,
nůž se pozvolna zarývá do těla.
Obřad to podobný výkonu trestu,
zabil mu bratra, zneuctil sestru,
obličej pomalu barví se do běla.