Až jednou zatančí nad mým tělem plameny,
kouř vzhůru ke hvězdám povznese prach,
tu pohlédnu do očí zrcadlu života
a zeptám se zastřeně: Co si byl zač?

Co zbylo po tobě a po tvém životě,
zdali jsi planě žil, tvořil či miloval,
kým jsi před Bohem, kdo v tváři ďáblově,
stavěl jsi, bořil, zpovzdálí sledoval?

Venku se děti rvou, pak jeden odbíhá,
tu druhý vyráží - čert by je spral;
až jednou popluji po boku Chárona,
zeptám se kostlivce: Co bude dál?