Telemotllitba

            Telebože Veliký,

            Já, nejnicotnější červíček Tvého televesmíru, nula všech nul, bezvýznamná lidská bytost obracím se k Tobě (a hezky celým jménem, žádné T. V. jako většina ostatních!) a prosím Tebe, Největšího a nejmoudřejšího, o odpuštění.

            Ano, Můj T.V., jsem hříšník. Seznam mých smrtelných hříchů je strašný a již jen každý jeden z nich by stačil k tomu, abych byl odsouzen k věčnému pobytu v nějaké hodně pekelné knihovně (bez internetu, samozřejmě!).

Bral jsem pravidelně Tvé jméno nadarmo, ba co víc, rouhal jsem se slovy: V tý bedně je zase prdlajs!

Nenavštěvoval jsem svatostánky Tvých ctitelů – přes půl roku jsem neviděl Televizní noviny ani žádný jiný zábavný pořad!

Kritizoval jsem šiřitele Tvých pravd, zejména komentátory sportovních přenosů, například, když oni viděli v brance míč a já puk!

Neznal jsem ani jednoho hrdinu skvělých a úspěšných českých seriálů za posledních deset let.

Opakovaně a zcela bezdůvodně jsem mačkal na zakázané tlačítko „Vypnout“!

Neviděl jsem za poslední dobu víc než dva díly telenovel!

Občas jsem sledoval intelektuálně pornografické programy ČT 2 a Arte!

Opakovaně a drze jsem si dělal srandu z Hosrsta Fuchse a  jeho nanosítka a toho šmejdu na karosérie!

A hlavně NIKDY JSEM NEPOSLAL ŽÁDNOU HLASOVACÍ SMS, a to ani do Česko hledá Superstar, kteréžto soutěži jsem se posupně vysmíval!!!

            Ano, Nejshovívavější T.V., takový jsem byl. A víš co je důsledkem mého hříšného počínání?

            Ty to víš – ano, mám mozek zasviněný vlastními myšlenkami!!! Sice jich tam už moc nezbylo , ale jsou tam, bestie! Moc rád bych měl tento orgán vypraný pěkně dočista do čista prací silou toho modrého panáčka, co jsem ho kdysi viděl v jedné reklamě.

            Vím, že mi odpustíš, Nejspravedlivější T.V., protože odpouštět je božské. Slibuji , že se polepším. Někdy po neděli nastoupím na retoxikaci do střediska televizních závislostí a jako pokání si dám dvakrát Majora Zemana, jednou Ženu za pultem a třikrát (!!!) Okres na Severu!!!

            Ostatně mi nic jiného nezbývá. Anča, moje zlatíčko, mi řekla, že když to neudělám, tak už mi určitě nikdy nedá, protože se při TOM nemá se mnou o čem bavit .

Teleámen!