Kam se to zas ztratilo
Dosti už keců mystických
Nářků vzpomínek a oslav
Všecko ale všecko tady bolí
I štěstí To nejvíc
I srdcem mohu být egoista

Je to snad v nechtění
Nechtění nechtění
Čekám až to přijde
Ale ono nic nepřijde
Všecko se musí odtančit
A tři tečky jsou Bůh...

Zatímco se dusím v světle
     chci svítit i v pekle
Zatímco tě tluču kopytem
     chci tě hladit křídlem
Zatímco Boha k sobě nepustím
    chci zatočit s tím který mnou točí
Zatímco chci být bodhisattvou
    jsem už dávno v jeho prokletí

Ale já musím sestoupit
Ještě níž

Až
Na to všecko zapomenu
Až nebudu se ptát
Až nebude co psát
Pak
 
Už nic nepřijde
Bude to tu
. . .