|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Ruka jak sebevrah, třesoucí se na nitce
ochablá paže zhoupla se k zemi
oplzlé gesto vzduchem maže,
v bezvědomém uvolnění,
únava.
Nohy se zaklesly jediná do druhé.
Usnuly ve spánku,
podobné kořeni.
S poklidem beránků,
nevědí co bude,
dvě těla spletená v zázraku plození.
Půl páté k večeru, šero je široká řeka
za oknem v plenéru
plavu jak v éteru,
na tváři s výrazem poustevníka.
Jsem zarostlý ve tváři.
Mám zkrabatělé čelo.
Ruce se pod dotekem rozpadají.
Unaven, ulehám k oltáři,
kry
je mne jen boží tělo,
jsem vděčný za místo na okraji.
A teď spí,
na pohled nevinný
tak jak se všichni zprvu zdají.
Až uloží ho do hlíny,
komáři písničky rozehrají.
|
|
|
