Když ji čekáte, překvapí vás a není. Když ji nečekáte, vytuší svou příležitost a přikvačí na scénu. Brnká vám na nervy, ačkoli kytaru v ruce nikdy nedržela. Skrytě se vám směje, pokud se nacházíte na jejím chvostu.

     O kom že to mluvím?

     Zkuste ještě chvilku přemýšlet.

     Setkáte se s ní na mnoha místech. Na poště, když chcete odeslat psaní babičce na Moravu. Při čekání před profesorským kabinetem ve snaze orodovat za lepší známku. Vyskytuje se v obchodech i u početné sousedovy rodiny. Tam na ni narazíte nejčastěji před záchodem.

     Ještě pořád nevíte? Jestliže ano, přijměte mé gratulace. Jestliže ne, hlavu vám nikdo trhat nebude. Dávám poslední nápovědu, po které vám to zapálí.

     V televizi si zasedla na počasí. Když přijde, nastane průtrž. Je buďto studená nebo teplá. Nachází se ve spořitelně i v kině. Je mladá a občas se dá číst.

     Fronta! Tak vidíte, nakonec jsme to společně skouleli.

     Já se budu věnovat frontě nejznámější, frontě čekací.

     Poprvé jsem se s ní setkal u zubaře. Tam nikomu nevadila. Nepadlo ani slovo o tom, že zubař pracuje jako líná veš. Všichni jsme se totiž klepali jako fretky. A když na nás přišla řada, šli jsme do ordinace jako ovce na porážku. Bolelo to jako čert a na frontu neměl v tu ránu nikdo ani pomyšlení.

     V zubní ordinaci jsme se navzájem pouštěli před sebe, ale fronta na zmrzlinu, to byla jiná. Tady nastalo loktování. Kdo měl lokty ostré jako břitva, dostal se dopředu. Většinou předbíhal člověk slizký jako had. Cítil se v tomto zločinu jako ryba ve vodě. Ostatní se na něj dívali jako na vraha. Zmrzlinář mu pak za trest natočil zmrzlinu jako blecha a všichni se mu smáli, až se za břicho popadali.

     Líté boje jsme sváděli také na základní škole ve školní jídelně. Někteří kantoři na nás byli v hodinách jako psi, a tak jsme po vyučování ve frontě na jídlo vyváděli jako malé děti. Učitelé nás za to častovali poznámkami jako na běžícím pásu. Dodnes si vzpomínám na káravá slova rodičů: „Tak se aspoň při obědě nechovej jako potrefená husa!“

     Frontu jako takovou jste jistě zažili každý. Fronta na maso, na zaplacení u pokladny, na autobus, na … Každý ať si doplní, kde naposledy vystál důlek. Nicméně je ještě jeden specifický druh front. Fronta na frontu. Na konci fronty na rohlíky dostanete rohlíky. Na konci fronty na frontu se dozvíte, že jste stáli frontu špatnou. V této situaci potřebujete nervy jako ze železa. Připadáte si, jako by vám uletěly včely. Lítáte sem a tam jako hadr na holi a hledáte frontu správnou.

     Až budete někde čekat a čas vám bude protékat skrz prsty jako písek, nedělejte z komára velblouda. Vzpomeňte si na tenhle fejeton a třeba vám bude líp. Dost možná se začnete ve frontě cítit jako ryba ve vodě.