Náhle se rozjasňuje a hlavně od západu
a tam kde dříve byla tma, jak uprostřed davů,
hořící suché větvoví hozené na barikádu,
se s nebývalou jistotou otevírá díra v zemi.
Na prstech jedné ruky bych spočítal v poblouznění
jak padá hvězda za hvězdou
jak padají a vyblednou
a kdysi tolik zářily a brodily své světlo mořem nic
jako koráb na pokraji zkázy
jako naděje když mrazí
jak ohňostroj ze světlic
lidé spolu na palubě ruku v ruce vstříc
hlubinám a bez naděje zachránit se do veslic