Zavěšen v srdci

Plápolám u Zavěšenýho kafe
u důvěrně dřevěného stolu
pod vrásčitě oprýskanou klenbou,…
/kéž bychom byli spolu ! /.
Po jednom Bernardu myslím
už jenom na Tebe,
pohrdám změnou
a připadám si, jak za časů národního obrození.
Rodáci pospolu,
by't roztomile, ale oploceni
v tichu pípy hledají sami sebe.
Neupoceni.
Kolébají český jazyk.
Nezatraceni.
Jsa prokleti, vzývají Satana,
celý svět i nebe.
Po schodech kolem létají cizinci, ptáci a taky
reklamní fialoví sloni…
Prý bude líp,
cvakají foťáky,
vždyť je to zvyk, mlaskají archy map,
pohřebně hýkají odulé "lady",
stmívá se,
voňavkou stříkají ruský doni.
Není to o Tibetu, je to o Praze a není to trik.
Vzpomínám na Tebe
/ snad už nejsme jako oni ! /
Scéna prvá jako stá.
Efekt, klapka, prázdno, světlo zleva
Dutost, ale líbivá
Pořád stejný /ale náš /
blik, blik, blik…
Klapka, světlo zprava…