Uvnitř

 

Sníš o vláskách zapletených do copánku

Copánku delším, než-li k zemi

Vždy, nejenom když ukládáš se k spánku

Sníš o snu, když realita k vydržení není

A víš, že copánky jsou k ustřižení…

 

Dorůstají ti k večeru

Vlajíce ve větru se mění v bdění.

Když zavřeš oči, vidíš jen

Probuzení

S rukama nad hlavou se točíš

 

 Polekaně voláš – „ne, tak to není“!

 

A v kapce mlíka hledáš rozuzlení

 

V hukotu města, přítmí ticha

Pak zase cítíš, jak klidně dýchá

 

Tvá láska

 

A malé moře plné velryb svíráš

Ve svých přáních

 

Rozcuchaná holka

S očima dokořán

A srdcem v dlaních