|
| |
 |
Průzkumník mučedník
Autor: godzilla (Občasný) - publikováno 13.3.2001 (14:27:23), v časopise 14.3.2001
|
|  |
9:00 - Spolu se čtveřicí podobně vystrašených kompliců začínám svůj pracovní den. Je pořádná zima, ale Václavák už pulzuje, resp. mezi loudavými turisty probíhají ženy středního věku s nepřátelským výrazem ve tváři. Méně šťastná polvina našeho teamu, do které patřím i já, má za úkol tyto dámy doběhnout, vychrlit na ně několik impertinentních otázek, a nakonec je odvést do kanceláře, kde je pan šéf bude krmit sušenkami. Pan šéf není proutník, lákající své oběti na sladkosti, ale místo sexu na nich vyžaduje analýzu sušenek: " V čem je lepší kakaová než vanilková? " Tento jistě velmi zábavný výzkum mi nebude dopřáno vidět na vlastní oči, ale zřejmě bude probíhat jak jsem popsal, poněvadž na něj smíme lákat jen maminky od dětí ve věku 6-12 let.
Druhá polvina našeho teamu zase nahání nemajetné chlapy, experty na lahváče, aby panu šéfovi řekli, jakže to s tím pivem teda je. Aby to nebylo tak jednoduché, musí to být experti z centra Prahy. Přesto bych s touto skupinou měnil, protže jejich cílová skupina vesměs chodí pomalu a usmívá se.
10:40 - Někteří mí kolegové už mají v kanceláři na výpise vedle svého jména čárku, symbolický skalp za přivedeného respondenta. Já ne. Mě ještě žádná maminka ani nezastavila. No vlastně mi zastavila jedna bezdětná slečna. Nevěděl jsem, co na to říct, jestli je lepší: " To je mi líto", " To je smůla" nebo "Tak to je konec". Nemůžu přece vědět, jestli vůbec nějaké dítě chce, a jestli jí je líto, že ho nemá. Pořád je to ale lepší situace, než když za potenciální respondentkou musím obíhat postávající turisty a odměnou je mi pouze vražedný pohled a slovo "NE!" pronesené co nejhlubším hlasem.
Postupně si upřesňuji výběr: musím oslovovat hlavně pomalu jdoucí ženy s udřeným obličejem, pokud možno špatně oblečené nebo přímo s vyhovujícími dětmi. Těch je tu ale sakra málo - a k tomu jsme na ně tři. Navíc 90% z této skupiny po mém spatření nápadně zrychlí , a když už běžím vedle nich vyštěknou: " Nezlobte se, nemám čas!" Zbytek zapírá děti. Kdyby aspoň kurva nebyla taková zima!
13:40 - Sere mě to tady. Jsem promrzlej až na kost. Přestávaj mě bavit ty fórky, co mě dřív napadaly, jako:"Kterej blázen by takovýhle vobludě udělal dítě?!" K tomu všemu se eště zastavil čas. Asi před hodinou bylo půl druhý. Á, támdle mi de voběť! "Dobrý den, promiňte, múžu se vás na něco zeptat do průzkumu?" Výraz, jako bych na ni mířil pistolí." Né!"
Víšty krávo jedna, co bych nejradši udělal?! Porazil bych tě na zem a cpal do tebe ty svoje idiotský sušenky tak dlouho, dokud bys neuhodla, kolik maj uhlohydrátů a procent tuku v sušině a jak dlouho se sušej! Nenávidim Václavák! Nenávidim sušenky! AArgh!!
14:10 - Před chvílí prošla kolem sousedka a hrozně se mi smála. Stejně jsem se už uklidnil , protože mám první čárku. Nebesa se slitovala a poslala mi paní s holčičkou s aktovkou na zádech. Ani jsem je nemusel přemlouvat.
Teď moje aktivita trochu ochabuje a pozoruji svoje kolegy. Třeba tahle holka v bílé bendě, ta už má tři čárky. Oproti mě má výhodu v tom, že je o tři hlavy menší, takže z dálky není vidět. Na ní se dívám rád, protže se umí krásně usmívt a mrkat očima s dlouhými řasami. Pak je tu její přítel, co vypadá jako Richard Ashcroft ( jestli nevíte, kdo to je, o nic nepřicházíte, čímž nechci říct, že vypadá špatně) a ten jí občas přichází dát pusu nebo se na něco zeptat - a přesto má víc čárek než já. Tým doplňuje jejich známý - hipík,kterému sice spousta pivařů zastavuje, ale pak se něčemu zasmějou a jdou pryč. Nesmím taky zapomenout na Slovenku, která vede václavské bodování, a ještě k tomu dostala od jednoho pivaře karafiát. To mi připomnělo jeden z výtvorů básnícího patologa Gottfrieda Benna, který pojednává o lilii zasunuté v mozku pitvaného alkoholika.
Možná se divíte, proč jsem nenapsal jejich jména, ale to víte, Václavák je tvrdá džungle. Naše komunikace spočívá v tom, že občas projde jeden kolem druhého a řekne něco ve stylu: " To je ale vopruz". A taky je. Čím dál horší, jak jsem si potvrdil u holky v bílé bundě.
15:00 - Od posledního záznamu jsem měl dvě velké šance na druhou čárku. Napřed jsem dal rumunské cikánce pětku a očekával za to protislužbu, jenže ona uměla česky jen slovo "koruna". Její parťačka, která mě vzápětí začala obletovat, zřejmě znala i slovo "hovno", kterým jsem náš rozhovor musel ukončit. Takže napoprvé nic.
Krátce nato si mě zavolal taxíkář a začal se mě vyptávat, co tu dělám. Ukázal jsem mu svůj dotazník , a jemu se ulevilo, protože měl jistotu, že nejsem "ňákej agent", který by mohl překazit jeho kšefty s hranatým chlápkem v teplákové soupravě Adidas. Bohužel mi nemohl pomoci ani kdyby chtěl. Popisovat zbytek mých výsledků by bylo plýtvání slovy. Ještě si tu odstojím dvě hodiny a jdu domů.
Plakátu Elle vedle mě vévodí dadaistické heslo: a)orgasmus, b)zemětřesení Z a)na den k b) na večer. Že by k mému fiasku vedlo nedodržení tohoto principu? Já, zapšklý konzervativec, co dává i večer přednost orgasmu před zemětřesením, zřejmě nemám ve třetím miléniu co pohledávat. Neobstál jsem ani coby propagátor sušenek, čárku mám pořád jen jednu.
15:30 - Pan šéf si nás zavolal do kanceláře a řekl, že sušenky už má dostatečně prozkoumané a teď budou všichni zkoumat pivo. Všichni s jednou výjimkou - kromě toho největšího flinka. Že nevíte, kdo by to mohl být? Tak se nad tím zamylete, přečtěte si celou povídku ještě jednou a důkladně ( třeba byste přitom mohli opravit nějaké ty hrubky, jestli vás to baví). Já jdu domů, domů do tepla, můžu si tam sednout- sednout je málo- lehnout, nikoho nehonit a nikoho se na nic neptat. Už nikdy průzkum!
|
|
|
