Nepříběhová ( z DAMAŠKU) 

… jsou noční tramvaje

řízené blázny

s lhostejností k bezkolejí

já hostem, nemám právo

zde počítat vagóny

       snad stačila by jedna ruka

prohnuté tyče – telegrafní dráty

kde koná se barev karneval

        však bez škrabošek

pozvánka zřídka přichází mi

sedávám (ne proto raději)

v posledním vagónu se ženou

            povědomé duše

neznámé měnné tváře

ona zakládá mi nebe mezi dlaně

zalité do gramofonové desky

            ze starého Agaňoku

já vznáším se nad damaškem

a vidím…

             tramvaj

             cizí tváře

             sebe

a pokaždé končíme spolu na začátku,

jen většinou si nevzpomínám…