TOTální E Magazín

KAPITOLA 1

Bylo nebylo, za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero městy žil nežil, ale spíš žil, jinak bych nemohl vyprávět, jeden hodný milý, ale úplně hloupý princ... a ve věži krásná, chytrá, ale zlá princezna. A ten princ, protože byl hloupý, nevěděl, že princezna není taky hodná a rozhodl se, že ji vysvobodí z věže...

Nejprve musel sehnat klíč od věže.

KONEC KAPITOLY 1

KAPITOLA 2

Nebylo lehké sehnat klíče od věže, protože nevěděl o žádném, který by pasoval, mohl by ho obtisknout do mýdla a nechat udělat kopii. Dlouho bloumal princ kolem věže, nakonec se rozhodl, že nechá zámek zámkem a klíč klíčem a zkusí se raději vyšplhat do princeznina okna.

Princ nejprve sedl k pařazu, vytáhl chleba s máslem a začal dlouze přemýšlet, jestli princezna za tu námahu a riziko pádu vůbec stojí. Trvalo mu to přemýšlení velmi dlouho, když vezmeme v potaz, že orgán uvnitř jeho hlavy připomínal nejvíce sval. Nakonec se rozhodl, že mozkem přemýšlet nebude a skutečně - během vteřiny věděl, že princezna za to stojí.

Stěna věže byla ale hladká a samotná věž vysoká, musel proto vymyslet také, jak tuto nesnadnou překážku zdolá. Horolezecké náčiní nechal doma a provaz také nepadal v úvahu, vyhodit nahoru do okna ho nedokázal a zatížit jeden konec ho nenapadlo.

Vykašlal se tedy na šplhání a rozhodl se, že ještě jednou zkusí ty dveře.

Princ nejprve zkusil zalomcovat zámkem, ale pochopitelně bezvýsledně. Mimoto si uvědomil další problém - věž stála uprostřed pouště a jen za cestu sem spotřeboval jeho kůň veškerou vodu. Princ proto velmi žíznil a měl jen málo času, než mu svaly vypoví službu.

Nemluvím vůbec o zlém drakovi, jemuž princ kdysi při lovu zabil bratra a který byl nyní princovi na stopě.

Přežije princ nástrahy? Dokáže zdolat zámek? Vysvobodí princeznu? A bude ho potom princezna vůbec chtít?To vše se dozvíte ve třetí kapitole!

KONEC KAPITOLY 2

KAPITOLA 3

Princ velmi litoval, že místo, aby ztrácel čas přemýšlením o mýdle (a následné rozpravě s matkou, které hygienické potřeby by si neměl na takovou výpravu zapomenout - včetně vody po holení a parfému pro princeznu - po takové době ve věži bude určitě smr.. chci říct ráda), nevzal raději dláto a neotevřel zámek jednou provždy.

Že by měl místo zámku řešit raději nedostatek tekutin a dehydrataci (nemluvě o blížícím se draku) prince naštěstí nenapadlo, jinak by se princezna své záchrany už asi nedočkala. Leda až tak za 40 let princovým synem, ale řekněme si narovinu - který princ by chtěl vysvobozovat 60-ti letou babičku ve věži? Ta už o to a zato asi ani nestojí.

Nakonec se princ rozhodl, plivl si do dlaní a zkusil zámkem znovu zalomcovat. Že ho nevytrhl ani tentokrát, nemusím určitě vůbec vysvětlovat. Konečně chytil princova koně amok, se svým IQ zhruba 3x vyšším než princovo už se na jeho ubohé počínání nemohl dívat a zadníma nohama kopl do zámku, který se rozskočil na dva kusy.

Princ byl koni velmi vděčný - cesta ke krásné princezně byla konečně volná. Jaké však bylo překvapení, když kůň, zhnusený svým majitelem, prchl do pouště, dokud má ještě dost vody.

Princ se rozeběhl po točitých schodech nahoru k princezně, asi čtyřikrát zakopl, ale nedbal zranění, jeho... ééé... orgán, kterým přemýšlel, se princezny již nemohl dočkat.

Princ konečně vyběhl k princeznině komnatě (asi na sedmdesátém schodu ho napadla hrůzná myšlenka, že na dveřích bude další zámek a co by si teď počal bez svého "věrného" koně? Naštěstí byly dveře na fotobuňku) a rozrazil dveře nevídanou silou. Dost se však uhodil a musel poctivě počkat, až se dveře samy rozevřou.

Princezna byla opravdu krásná, princ z ní nemohl spustit oči a jeho skryté já si dokonce představovalo, že z ní nemůže spustit ruce.

Měla dlouhé blond vlasy, štíhlé dlouhé nohy, zadeček, který se vešel i do dětské stoličky, a hravá prsa, která naznačovala, že... tedy... že bude mít zdravé potomky. Princ si přes její nesmírnou krásu vůbec nevšiml nenávistného pohledu, který na něj princezna vrhla, když tak neobratně vstoupil.

Princ rozpřáhl ruce, nasadil svůj úsměv č.4 a oznámil vznešeným hlasem princezně, že ji zachránil a jen co ji odveze přes poušť (podotkl přitom, že pevně doufá, že má princezna ve věži plný hydrant) a přes sedmero hor, sedmero řek a sedmero měst, vezme si ji za ženu. Princezna se ho již chystala zpražit obzvláště peprnou poznámkou, ze které by diváci TV N@va moc neměli, protože by se z větší části ozývalo jen ono nechvalně proslulé pípání, když v tom venku za oknem zařičel mohutným hlasem drak!

V kapitole čtvrté se dozvíme, jak si princ poradí s drakem, jestli se změní princeznin postoj k princi a jestli si Juanita vezme Pabla.

KONEC KAPITOLY 3

KAPITOLA 4

Princ se podivil, proč princezna musí tak hlasitě smrkat zrovna ve chvíli, kdy ji přišel vysvobodit a začal vytahovat z kapsy papírový kapesník.
"Tas, retarde," zavolala zoufale princezna.
Princ se na ni podíval opět úkosem, jal se v duchu přemýšlet, proč zrovna on má takovou smůlu a po všech útrapách musel vysvobodit princeznu, která mluví maďarsky.

"Slovník nemám," odtušil hrdě a podíval se z okna, aby zjistil, jak daleko to má domů. To, co v okně uviděl mu vyrazilo dech dřív, než to stačil udělat princeznin kopanec do jeho pozadí. Kolem věže prolétal obrovský červený drak s vytetovaným nápisem "JUANITA SI PABLA..."; více princ přečíst nestihl, než se sesul k zemi, kde si začal lámat hlavu otázkou, zda si Pabla vzala nebo ne.

Pricenzna byla hotova do prince začít zuřivě kopat, protože neschopnějšího troubu ještě v životě nepotkala a nebylo to jen tím, že strávila všechen svůj čas ve věži, ale při dalším ohlušujícím zařvání draka si z gruntu přepracovala žebříček hodnot a raději začala rychle sbíhat dolů po schodech.
Princ si dal konečně v hlavě dvě a dvě dohromady a pochopil, že tak nekřičela princezna, ale ta obluda za oknem. Škoda jen, že více se zabýval otázkou Juanity než svého arzenálu.

Teď by se hodilo něco jako Deus ex machina, pomyslela si princezna na 34. schodu (vlastně to byl zároveň 37., na kterém měla druhou nohu), ale v odpověď na její touhu se ozval jen princův bojový pokřik, který by nevyrušil ani myš hodující na malém zbytečku sýra ve sklepě pod věží. Princezna rozhodně nemínila podívat se, jak dopadne souboj neschopného trouby, chci říct prince, a obrovského rozzlobeného ohnivého draka. Jistě bylo v tuto chvíli jasné nejen jí, že princ by si již měl pomalu rozmyslet, zda chce být servírován na kmíně nebo s česnekovou pastou a slaninou.

KONEC KAPITOLY 4

REKLAMA

Také hledáte nejekonomičtější, nejekologičtější, nejekumeničtější, nejekvidistantnější, nejekvivokačnější... prostě nejlepší řešení, jak ochránit prdel vašeho dítětě?
FIXIIIIIIIIIIIIIIIIIES!

KONEC REKLAMY

KAPITOLA 5

Princ neměl ani zbla tušení, že jeho váhy života se nebezpečně naklonily a že jeho bojový pokřik od malička trénovaný v zámeckém parku u fontánky na draka patřičně nezapůsobil. Takže naposledy před kapesním zrcátkem zkontroloval účes a zda má čistý límec, poté relativně spokojen vytáhl svůj nablýskaný meč, s nímž kdysi dokázal skolit obrovského ještěra (tedy na princův vkus obrovského) jménem mlok skvrnitý, a vydal se poklusem po schodech za princeznou.

Drak ještě několikrát zoufale zakroužil okolo věže, znovu a znovu se díval dovnitř, jestli tam princ je nebo ne, ale komnata byla prázdná, a tak drak zklamaně odlétl zpět k Ledovým horám na severu, i když měl pocit, že princ se mu ztratil někde tady.

Jen o několik hodin později křísil venku před věží princ omráčenou princeznu, která při svém rychlém běhu na schodech zakopla a uhodila se hlavou tak, že díky krvi, jež jí v momentu zalila celou tvář, byla rázem podobná své o víc než jen malý kousek ošklivější sestře Gertrudě. Příznivcům detailů prozradím, že hlava princezny skončila na 24. schodu, krk na 25., ramena a vnady na 26. a o zbytku se v slušných krajinách nemluví. Cifry pochopitelně sedí, jen když bereme jako platné gregoriánské počítání schodů.

Princ si nebyl jist, zda má chrstnout princezně vědro vody do obličeje (vzpomenul si na několik problémů - absenci vědra s vodou, nebezpečí poranění princezny vědrem a také možnost, že by princezně pokazil účes; a ne nezbytně v tomto pořadí) nebo ji políbit, nakonec se rozhodl pro to druhé a zlehka ji políbil na odhalený pupík. Princezna se naštěstí pro něj neprobudila, jinak by zřejmě jeho meč zakuchl svou v pořadí druhou oběť.

Tím dnešní vypravování končí, milé děti, ale zůstaňte u svých příjímačů, protože až příště zjistíme, jestli se princezna probere a zda na ní pád zanechal trvalé následky. A milovníci decentní erotiky si při probouzení třeba taky přijdou na své.

KONEC KAPITOLY 5