|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Psst…. Nikomu to neříkejte, ale moje rodiče byli sochy z mramoru a já jsem se musel naučit jazyk rostlin, ten krásný osamělý jazyk šílenců. Zvířat jsem se bál od chvíle, kdy mě jednou škrábnul pták. I když jsem vídal své poraněné druhy, jak se mstí na kočkách, já jsem neměl dost sil...
Tohle řekněte všem! Mám vysokou školu zemědělskou a pravidelně chodím do posilovny, abych se víc podobal soše Davida. Chcete snad vidět můj občanský průkaz?
V tuhle chvíli, kdy k vám mluvím, stojíte kolem mě a pozorujete mě, zatímco já se chystám k milování. Jen se prosím neodvracejte, právě v tuhle chvíli s vámi potřebuju mluvit, právě teď potřebuju nebýt sám. Radši bych měl pod sebou rostlinu, která mlčí a nehýbe se. Její prsa, kterých se dotýkám jen z povinnosti, mi připomínají dvě světové války. Mám chuť utéct do archívů a zjistit, jak jen mohly vypuknout dvě světové války v jednom jediném století, na jednom jediném hrudníku … Pak bych si sednul k pískovcové kašně před archívem a daleko od nutnosti erekce přemýšlel bych nad tím, jaké by to bylo získat právě tuhle ženu… Ona ale z mých dokonale nacvičených pohybů nemůže nic poznat, mám doktorát z mlčení.
Tolik jsem se soustředil na vás, tolik jsem pozoroval svou dokonalost, až jsem ztratil přehled o tom, co se děje pode mnou. I když vám to ještě nechci říct, čím víc ji hladím, tím víc narážím do kamene, ze kterého je vyrobená…
---
Až ráno jsem našel její živé krásné nohy ve své posteli. Jediné nohy v celém pokoji, jediná válka... Až ráno jsem si musel přiznat, že jsem žena, mé pokojové rostliny.
|
|
|
