Zelený kormorán třpytných křídel Doteky slunce peruť mu mění Tím žárem oslepnuv upadám v snění Plamen mává že je můj přítel Pak svist větru kolem uší Propastná rokle prameny řek Omamná vůně pro mou duši Prchlá ozvěna co kdysi skřek Rychlejší orlů zdá se ten let S ohněm si hrá a nehledí zpět
Kol lidských domů béře svou cestu Peříčko upadlo je v úrodné půdě Již za chvíli kohout zde barví vše rudě Popálen, příště snad vyhne se městu Vznosných přes borovic, jabloní sady Nad hroty skal zde jezer co očí V lánech zlatých, stín letců má jediné vady I s pomníkem padlých rychle se loučí Skrz mračna sněžná letí jak šíp Však zpět se brát teď bylo by líp
|