Životní stání

Můj život pohybuje se na scestí,

chce se mu tam i tam,

dostal jsem impuls a chci se rozejít,

do dáli a nebýt už ty tam.

„Musíme mít zásady, musíme mít víru,

věřit, že to co žijem má kouska smyslu,

Nehledat, nepátrat.

Sami víme o sobě své,

nemusíme se přetvařovat,

každý okamžik nám napoví,

jestli jdem tam či onam.“

Rozmetán okamžikem změny.

Můžeš změnit kompletně vše.

Chvilka nepozornosti,

a vše se veze nazpátek.

Klouzat se po kopci,

zadek mít odřený,

blahem se užírat

a nevědět nic?

„Nemáme cíl, nechceme vidět,

někde tam v povzdálí,

nechceme vědět,

zda-li svět se změní až tam dojdeme.“

Blaho se rozhostí,

usedne na okraj,

nebude náplastí,

strhne tě k zemi.

A budeš tam lízat prach,

plazit se, skomírat,

těžce se zvedat,

padat a padat.

A až se zvedneš snad,

uvidíš jinak svět,

nebudeš chtít,

jinak se tvářit a sedět          -        tak, či ….tak?